Alexandr Průša: O diváky je třeba se poprat

Zakladatel studentského divadla P.U.D. na FSS působil také jako jeho režisér, scénárista a herec. Nyní divadlo prochází velkými změnami, mění se lidé i repertoár. Jedním z těch, co P.U.D. opouští, je i on sám. Jeho dalším působištěm bude zbrusu nové divadlo poPUD.

Alexandr Průša. Foto: Kateřina Hlouchová/LeMUr.mu

Alexandr Průša. Foto: Kateřina Hlouchová/LeMUr.mu

Jaké to vůbec bylo zakládat divadlo prakticky z ničeho?
Nebylo to ani tak složité, jak by se čekalo. Získali jsme od fakulty (Fakulty sociálních studií –pozn. red.) možnost zkoušet v jedné učebně, čímž se odboural velký počáteční problém. Oslovil jsem lidi ze svého okolí, kteří se o divadlo zajímali, a ačkoli jsem plánoval velkou „náborovou“ akci – inzeráty a plakáty – zpráva začala rychle žít svým životem  a další nadšenci se začali sami ozývat, takže původní čtyřčlenné jádro se rychle rozrostlo.

Co se týče repertoáru, měli jste od začátku jasno?
Neměli a ani teď nemáme žádný pevný dramaturgický plán. Chtěli jsme začít dobrou a neotřelou komedií, což se nám povedlo. Další hry se spíše samy namanuly, než že bychom plnili nějakou dramaturgii.

Jak vznikla vaše hra Diktátoruji, diktátoruješ, diktátorujeme?
Tu jsme si napsali sami a vznikla tak, že  jsme byli osloveni, zda se nechceme zúčastnit doprovodného programu festivalu Jeden svět ve Zlíně. Tématem ročníku 2008 byly totalitní režimy, tak jsme si řekli, že se zaměříme na diktátorství jako takové a pokusíme se poukázat na jeho klady, ať tím trochu zčeříme vody festivalového mínění. Po tomto představení jsme hru chtěli odložit, ale nedalo nám to a nakonec jsme z ní udělali novou celovečerní záležitost.

Velký ohlas mělo také ztvárnění školního řádu Disciplinární řádění…
Tato „hra“ vznikla také náhodou, i když bych ji za plnohodnotnou hru moc nepovažoval a mimo fakultu jsme s ní ani nevyjížděli. Na začátku všeho bylo schválení nového disciplinárního řádu a výzva paní proděkanky všem spolkům, zda nevíme o cestě, jak novinky v něm dát v obecnější známost. Zrovna v té době jsme přemýšleli, že bychom rádi udělali nějaký „kabaret“, ale chybělo vhodné téma. V okamžiku, kdy přišel e-mail od paní proděkanky, jsme věděli, že téma máme.

To byly tedy začátky divadla, jak ale vypadá jeho horká přítomnost?
Teď jsme po velké generální a generační výměně, přišli noví lidé, naopak z původních osmnácti členů souboru až na čtyři všichni odešli…

poPUD – nové divadlo na amatérské divadelní scéně

Kam?
Buď do nového divadla, jež nese název poPUD, které by již chtělo fungovat jako divadlo brněnské, nebo skončili úplně. Dokončují studia a stěhují se jinam.
Co se týče mé osoby, postupně předávám vedení P.U.D. svým nástupcům. Umělecké vedení souboru má již pod palcem nový člověk, od příštího semestru by i organizační stránku věci měl převzít někdo jiný, toho možná budu chvíli „zaučovat“. Jak dlouho v P.U.D. pak ještě budu, zatím nevím.

Takže rok 2010 se zapíše do historie P.U.D. jako období velkých změn…
To divadlo prakticky začíná znova, zkouší se nová hra. P.U.D. na fakultě již určité jméno má, ale jaký obsah tomuto jménu dá nový soubor, to se teprve ukáže.

Není to škoda, právě v okamžiku, kdy se vám dostalo prvních ocenění – například v Liberci na nesoutěžní přehlídce amatérského divadla Na(ne)čisto?
Škoda, neškoda – změny stejně dříve či později přijít musely, tím že odešli někteří členové souboru, bylo nutno hry různě upravovat, navíc mnozí další z nás jsou na konci svých studií, a tak bylo na místě provést větší změnu. Dalším důvodem bylo to, že někteří brali divadlo pouze jako zábavu, legraci po škole, jiní ne, a také nás bylo neprakticky mnoho. Domluvit se s partou patnácti lidí například na zájezdním představení byl již trochu problém.

Kam si máme divadlo poPUD žánrově zařadit?
Zatím žánrově či tematicky vymezení nejsme, ale své směřování právě řešíme. Převzali jsme a nazkoušeli nové Aktovky, abychom měli jakousi základní nabídku. Tématem, kterému bychom se ale do budoucna chtěli víc věnovat, je společenská satira, jež mi v českých divadlech chybí.

Kde poPUD zakotví?
Zatím vhodné kotviště hledáme, ale cosi se rýsuje. V úterý 18. května jsme hráli v sále Břetislava Bakaly. Chceme jednat s Brněnským kulturním centrem, zda bychom tam případně nemohli zakotvit nastálo. Pokud by to nevyšlo, máme i „plán B“, ale to bych teď raději nerozebíral.

Mohou se vaši příznivci těšit třeba na spolupráci P.U.D. a poPUDu nebo půjde každý vlastní cestou ?
Žádnou větší spolupráci neplánujeme, od okamžiku, kdy otěže P.U.D. převezmou noví lidé, je zcela na nich, jakou cestou se vydají. Ale pokud by se nějaký zajímavý projekt naskytl, asi bychom se mu nebránili. V poPUDu si říkáme, že P.U.D. můžeme brát jako takovou svou „juniorku“, uvidíme, jestli to tak bude. Rozhodně  není důvod stavět mezi oba soubory nějakou zeď či na sebe nevražit, to se snad nestane.

Nemáte obavu začínat s novým divadlem, přece jen i Brno má omezenou kapacitu a divadel je zde poměrně hodně?
Tento pocit já právě nemám, samozřejmě, bavíme-li se o amatérském divadle. Když jsme hráli v Plzni, což je město menší než Brno, mají tam divadelní sál výhradně pro amatérská divadla a sdílí ho přes třicet souborů, v Brně jich nebude ani deset. Myslím, že kdo se snaží, svůj prostor si najde. Vždy je třeba se o své diváky poprat.

Bude poPUD realizovat nějakou reklamní kampaň?
Nad tím jsme zatím nepřemýšleli. Asi nejdřív zkusíme zahrát a uvidíme, kolik na nás přijde lidí. Nějakou diváckou základnu už snad máme a doufáme, že si nás najdou i další. O výraznější propagaci bychom přemýšleli, pokud bychom hráli opravdu pravidelně, pak by to určitě bylo potřeba.

Kde vidíte poPUD za pět let?
Rád bych ho viděl jako brněnské amatérské divadlo, které má kde hrát, má své diváky, má vyhraněný repertoár, který umí oslovit, a jezdí pravidelně na zájezdy. Mohlo by mít potenciál dělat i jiné věci než jen „klasické“ divadlo.

Autor: Kateřina Hlouchová