„Vidím, že je tu hodně žen a dívek, což je dobře. A to hlavně proto, že vám dneska budu předčítat úryvky ze své hry Ženy a panenky,“ přivítal Arnošt Goldflam plnou posluchárnu návštěvníků se zájmem o literaturu. „Ale musím to stihnout za hodinu a půl; večer mám ještě jedno čtení. A déle to stejně nevydržíte…“ Tuto větu přítomní nejspíš pojali jako výzvu a soustředěně poslouchali až do samého konce, bez toho, aby se studenti jako obvykle trousili na záchod nebo pro pití z automatu.

A. G. vybral dobře

Nejen výzva, ale hlavně samo autorovo čtení udrželo publikum ve vzpřímeném sedu, jelikož Arnošt Goldflam mohl využít a využil své divadelní zkušenosti. Procítěné podání nenechalo pozornost posluchačů bloudit jinam. Také dramatický text, jeho humorný i místy smutný ráz a téma žen, blízké nám všem – to všechno mohlo vést jen ke spokojenosti studentů, před kterými A. G. stál jako v pozici důvěrně známé.

Hra jako inscenace

Ve hře Ženy a panenky vystupuje celkem pět žen, panenka a ani jeden muž – je to takový příběh jedné rodiny bez mužů, kde hlavní role hrají dvě malé sestry, jejich matka, babička a prababička. Autor se přiznal, že měl od začátku se svými hrdinkami neobyčejný záměr: „Měl jsem takovou představu, že při realizaci nejstarší ženu zahraje nejmladší herečka a naopak, protože na stáří se ten kruh uzavírá.“ Ženy a panenky byly zatím na velkých jevištích uvedeny dvakrát – v Klicperově divadle v Hradci Králové a v Moravském divadle Olomouc.

Ptali se i na korále

Po samotném čtení přišly na řadu otázky posluchačů. Zajímalo je například, jak ta panenka vypadá na jevišti, co A. G. inspirovalo k napsání knihy Standa a dům hrůzy nebo jestli ty korálky na krku nosí normálně. Nadšení si získala zejména otázka, jak se Arnoštu Goldflamovi žije s tou ohromnou pozorností žen. Na to s úsměvem odpověděl: „Nedávno jsem se zadíval na nějakou slečnu a ta se začala prohlížet, jestli někde není špinavá.“ Na závěr studenti obdželi pozvánku do Husy na provázku, kde bude mít v květnu premiéru Goldflamova hra Blbá Veruna.

Těšíme se na další

Osazenstvo odcházelo ve viditelně dobré náladě, posluchačku Elišku Hnátnickou nevyjímaje: „Nejdřív jsem čekala nějakou pohádku, ale pak to začalo gradovat. Hodně jsem se nasmála, mám tento humor ráda.“ Doufejme, že příští rok se na autorská čtení můžeme těšit znovu a organizátor projektu Ivo Čán bude ve své literárně pozitivní činnosti ještě chvíli pokračovat.