Brněnský lunapark: Lidé stáli i za výlohou
V průběhu měsíců března a dubna 2010 bylo město Brno svědkem zrodu nové divadelní formy – divadla ke kávě. Nejznámější brněnské kavárny se na dvacet devět večerů proměnily ve scény nezávislých souborů. Jaké jsou dojmy z prvního ročníku festivalu jsme se zeptali hlavní koordinátorky Brněnského lunaparku Kateřiny Eichlerové, studentky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.
Foto: Davd Konečný/Brněnský Lunapark Říkala jsi, že zrovna píšeš bakalářku. Bude se týkat Brněnského lunaparku?
Ne, moje bakalářka se netýká Brněnského lunaparku, protože předmět Řízení kulturního provozu, v rámci kterého se tento projekt konal, byl můj céčkový předmět. Líbil se mi, stejně jako nápad Lunaparku, který jsem v rámci tohoto předmětu začala zkoumat. Protože mi přišlo zvláštní dělat v tolika lidech jen teoretický projekt, navíc když už je připravený skoro rok, zrealizovali jsme ho. Já studuji něco úplně jiného, teorii interaktivních médií, a moje bakalářka je o specializovaných portálech.
Realizace byla udělaná hodně narychlo, protože původní zadání projektu znělo Divadlo ke kávě 2011. Ale pak jsme dospěli k tomu, že mnozí z organizační skupiny by spolu za rok už nemuseli chtít spolupracovat, studovali by něco jiného nebo by vůbec nebyli v Brně, proto jsme si pospíšili a festival zrealizovali již letos. Co se týče sponzorství, tak to bylo založené převážně na dobrých kontaktech a kamarádství. Jinak pro náš projekt jsme sponzory prostě nadchli, přišel jim zajímavý a chtěli být u jeho zrodu. Doufám, že s nimi budeme spolupracovat dál.
Návštěvníci se o vás mohli dozvědět z různých vlivných médií, třeba na ČT1, ČT24 nebo v Respektu. Jak se vám podařilo strhnout pozornost na začínající projekt?
Co se týče mediální prezentace, tu jsem si vzala na starost převážně já. S ostatními jsme dali dohromady nějaké tipy, koho oslovit. Už docela dlouho dělám propagaci různých institucí, například Divadla U stolu, Starého pivovaru nebo nově teď Buranteatru, takže nějaké kontakty už mám. Na začátku jsme udělali tiskovku s rautem, která docela zafungovala. Start festivalu byl zase neuvěřitelný v jeho návštěvnosti, a proto je logické, že média chtěla být při tom.
4tetky, to je nápad Lucky Karafiátové, baristky z Alfy, se kterou jsme tam mnohokrát různě pěly. Lucka se zná s Martinem Franzem, ten nám znělku narychlo napsal a my jsme ji narychlo nazpívaly. Víme, že není dokonalá, ale asi je docela chytlavá, protože na ni reaguje spousta lidí. Stala se také součástí spotu od skupiny Bujo Brothers, který byl vysílán v Artu a ve Scale.
Máte už spočítáno, kolik návštěvníků se na festivale objevilo?
Přehled v této chvíli ještě není úplně vyčíslen, ale podle mého odhadu mohlo být na každém představení průměrně tak sedmdesát, osmdesát lidí. V menších kavárnách, jako je třeba Alfa, jich bylo méně, i když je pravda, že na první představení tam přišlo také osmdesát lidí, seděli dole a čekali, až se divadlo dostane k nim. Nebo když v Alfě hrálo Divadlo v karanténě, spousta lidí náhodně stála za výlohou, a když tam byly nonverbální prvky, tak si to užili i venku. Z razítek víme, že někteří chodili pravidelně a nasbírali jich třeba devět nebo i dvanáct. Doufám, že je využijí, protože za tři razítka můžou získat slevu – jednu volnou vstupenku k jedné zakoupené na jedno z účinkujících divadel.
Rýsují se po prvním ročníku nějaké nápady na změny a obměny festivalu?
V této chvíli už plánujeme Brněnský lunapark na léto, kdy se divadlo ke kávě a následný doprovodný program nebude odehrávat v těch nejznámějších kavárnách, ale naopak zkusíme podnítit lidi, aby vyrazili za zajímavými místy mimo Brno. Budou to takové tipy hlavně pro mladé rodiny s dětmi, ale můžou být zajímavé i pro starší lidi nebo třeba studenty, kteří si na daném místě domluví sraz. V jednání je například kavárna v Kuřimi nebo v Býkovicích.
Autor: Hana Hásová