Brno, jak se ti dýchá?

Každou zimu, v čase, kdy začne topná sezóna a na město si sedne hustá štiplavá mlha, se v brněnských ulicích ozývají tytéž rozhovory.

Foto: Michaela Capandová

„Tady se už zase nedá dýchat,“ stěžuje si mladá dívka, která nastupuje do pětadvacítky na Úvoze. „A co teprve u nás na vesnici. Tam když si všichni zatopí v kamnech, tak přes ten popel venku skoro ani nevidíš,“ odpovídá jí spolucestující.

Zplodiny vznikající spalováním pevných paliv a emise dopravních prostředků. Právě tyto škodliviny spolu s průmyslovou zátěží patří podle Světové zdravotnické organizace do skupiny faktorů, které společně ve světě zapříčiní až osm milionů ztrát na životech. Znečištění ovzduší totiž způsobuje zvýšení úmrtnosti v důsledku mrtvice, onemocnění srdce, chronické obstruktivní plicní nemoci, rakoviny plic nebo akutních respiračních infekcí. Situace v Brně se sice nedá ani srovnávat s poměry v obrovských aglomeracích jako je třeba Tokio, kde lidé pro ochranu před smogem často nosí respirační roušky, přesto je možná na čase zamyslet se nad tím, jak bychom ji mohli zlepšit.

Co tedy můžeme udělat pro zlepšení kvality ovzduší? V Jihomoravském kraji byla vyhlášena již třetí vlna kotlíkových dotací. Uvádí se, že starý kotel vypustí až tři sta kilogramů prachu za rok, zatímco moderní kotel by měl vypustit méně než patnáct kilogramů prachu za rok. Pro představu, byt v bytovém domě připojeném na uhelnou teplárnu s nejmodernějšími technologiemi podle Teplárenského sdružení České republiky vypustí za rok do ovzduší 0,1 kilogramu prachu. Směr cesty ke snížení emisí z lokálního vytápění domácností je tedy více než jasný. Přesto však spousta Jihomoravanů tuto možnost stále nevyužila. Lze se jen divit nad tím, proč tomu tak je.


Popílek na sněhu v Brně. Foto: Michaela Capandová

Ještě jednodušší řešení se nabízí u druhého ze jmenovaných zdrojů polétavých částic, u dopravních prostředků. Před osmou ráno – ve špičce, může všímavý pozorovatel na Úvoze, na Masné, na Dornychu, neřkuli na Staré Osadě a na všech ostatních vytížených tazích v Brně sledovat spousty aut přepravujících samé jednotlivce. Vždyť vzduch, který výfuky našich aut neúprosně znečišťují, dýcháme všichni. My všichni se pak vystavujeme riziku závažných zdravotních komplikací. My všichni se můžeme zamyslet nad tím, zda opravdu každý den potřebujeme jet do práce či do školy v pohodlí našich vyhřátých aut, nebo zda bychom nemohli pro jednou zase klíček od vozu vyměnit za šalinkartu nebo kolo a trochu toho komfortu pro své zdraví obětovat.

Aby však tento text nevyzněl příliš negativně, je třeba podotknout, že znečištění ovzduší a jeho důsledky nejsou brány na lehkou váhu a také jsou podnikány mnohé kroky v jejich řešení či předcházení. Jedním z těchto kroků je podávání nezkreslených informací o stavu kvality ovzduší. To na svém webovém portálu zprostředkovává Český hydrometeorologický ústav. Na základě těchto informací je možné stanovit lokality se zásadním zatížením toxiny. Dalším krokem je pak definování konkrétních škodlivých látek, protože mimo přízemní ozon, oxid dusičitý a oxid siřičitý existují i jiné látky, které mají na lidské zdraví fatální účinky. V definování toxických látek v ovzduší mohou pomoct také nové laboratorní metody. Ty jsou založené na modelování respirační toxicity na buněčných kulturách, vyvíjené i v brněnských laboratořích. Znalosti nežádoucích látek a jejich toxicity lze totiž dále využít například k výrobě vysoce sofistikovaných filtračních materiálů a do budoucna tak umožnit snížení množství škodlivin, které by jinak prostřednictvím výfuků a komínů dále unikaly do našeho životního prostředí.

Michaela Capandová – autorka text sepsala díky grantu Orion, na kterém se podílela Evropská unie.