Co se opravdu stalo 17. listopadu?

Minulý týden jsme se vypravili do Prahy na každoroční vzpomínkovou akci organizovanou Studentskou komorou Rady vysokých škol (SK RVŠ). Začínala v devět hodin u Hlávkových kolejí, kde žil Jan Opletal. Proč? Bylo 17. listopadu 2015 a přesně šedesát sedm let ode dne, kvůli kterému nyní slavíme Mezinárodní den studentů, a šestadvacet let od Sametové revoluce.

Na Albertově se vzpomínalo na 17. listopad i o týden později. Foto: archiv Ondřeje Vymazala

Po tradičním kladení věnců jsme se přesunuli do Žitné ulice k pomníku Jana Opletala a Václava Sedláčka, kteří byli roku 1939 zastřeleni. Odtud jsme podle programu pokračovali na Albertov. Naši skupinu asi čtyřiceti lidí tvořili rektoři vysokých škol, akademičtí senátoři, členové SK RVŠ a pěveckého sboru. Na místo jsme dorazili kolem jedenácté hodiny.

Abych byl úplně přesný, přišli jsme z ulice Apolinářská na Studničkovu (viz č. 1 na mapě níže), odkud jsme se chtěli dostat k pamětní desce (na mapě č. 4). Celý prostor mezi budovami Ústavu soudního lékařství a toxikologie a Ústavu hygieny a epidemiologie ohraničovaly zátarasy. Za nimi byla prezidentova ochranka, která nechtěla k pamětní desce nikoho pustit.

Nenechali projít ani mě

Po diskuzi s rektory jim nakonec ochranka povolila po prohledání za zátarasy vstoupit, pouze však v omezeném počtu třiceti lidí. K pamětní desce se tak dostali rektoři a několik členů pěveckého sboru. Skupinu doplnilo i několik zástupců SK RVŠ. Deset až dvacet studentů z řad akademických senátorů vpustit odmítli. Mezi nimi jsem byl i já.

Mapa Albertov

1 – Studničkova, 2 – Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, 3 – pódium, 4 – pamětní deska. Foto: Ondřej Vymazal

Nikdo nám nenabídl žádné jiné řešení. Obcházeli jsme kolem zátaras, abychom na desku alespoň viděli. V tom se nám také nedařilo. Celá Studničkova ulice byla totiž zaplněna policejními autobusy. Obešli jsme celý Albertov a snažili se k pamětní desce dostat z jiné strany – od Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy (na mapě č. 2). Těsně za vchodem fakulty byl další zátaras a ani za ten se nikdo nedostal.

Když jsme se vrátili, od pamětní desky zrovna odcházela pražská primátorka Adriana Krnáčová. Naši kolegové z UK se jí ptali, proč policie studenty k pamětní desce nepustí. I ona byla kvůli situaci pohoršená. Oznámila nám, že jelikož si to přeje prezidentova ochranka, ani ona s tím nemůže nic udělat.

Jako studenti sem nesmíte, jako demonstranti ano

Šli jsme se najíst a ohřát do nedaleké kavárny. V okolí se už scházeli prezidentovi příznivci, Českoslovenští vojáci v záloze i členové hnutí Islám v ČR nechceme. Rozhodli jsme se, že se na Albertov znovu vrátíme, abychom zjistili, co se děje.

Situace se změnila. Před zátarasem u vchodu do Přírodovědecké fakulty UK se tlačili lidé, kteří se chtěli dostat před pódium, na němž měl brzy promluvit prezident. Přidali jsme se k davu, protože ochranka už za zátaras vpouštěla, i když až po prohledání.

Bohužel jsme v tlačenici déle zůstat nemohli a museli jsme odejít. Věřím ale, že kdybychom na místě vydrželi, k pamětní desce bychom se dostali.

Co se vlastně stalo?

Celá tato situace byla dle mého názoru způsobena politováníhodnou shodou událostí. Na Albertově byla předem nahlášená demonstrace. Na tu za normálních okolností může přijít každý, teoreticky by se tak k pamětní desce měli dostat i studenti. Na této demonstraci se ale zároveň rozhodl vystoupit prezident, jehož ochranka má očividně právo uzavřít prostor. Z volně přístupné demonstrace se tedy stala demonstrace nepřístupná. Otázkou ale zůstává, proč nemohli být studenti prohledáni a k desce puštěni stejně jako o hodinu později účastníci demonstrace?

Ondřej Vymazal, předseda SK AS MU. Foto: Jitka Janů/LeMUr.mu

Ondřej Vymazal, předseda SK AS MU. Foto: Jitka Janů/LeMUr.mu

Demonstrace končila okolo patnácté hodiny. Průvod se za kontroly policie rozcházel ještě asi další půlhodinu. Studenti se tedy nemohli dostat k pamětní desce minimálně čtyři a půl hodiny.

Vzhledem k situaci je třeba si položit několik zásadních otázek: Kde vlastně vznikl hlavní problém? Kdo je za něj zodpovědný? Je takovýmto aktem ohrožena demokracie v České republice?

Tyto otázky ale řeší jiná média, já jsem se jen snažil zprostředkovat očima studenta to, co se v úterý na Albertově opravdu dělo a co přimělo tisíce studentů zúčastnit se „náhradní“ vzpomínkové akce o necelý týden později v neděli.

Příští rok 17. listopadu budou na Albertově snad tisíce studentů, kteří vyjádří svoji potřebu oslavit Mezinárodní den studentstva i na popud letošních událostí.

Ať žije svoboda!

Ondřej Vymazal
Autor je předseda Studentské komory Akademického senátu Masarykovy univerzity