Foto: archiv Lemma

Nejeden student FI ocení oddech od hrubé teorie, dokazování a matematiky, aby mohl s pomocí kreativních oborů spojit zábavu a užitečnost. Předmět Základy filmové řeči si ale díky popularizaci zapisují z poloviny nadšenci z jiných fakult, především z FF, FSS nebo ESF.

Roční kurz má dvě navazující části. Na podzim se ve výše zmíněném předmětu studenti učí střihu a zpracovávají scénáře. V podzimním semestru 2009 čítala hodina přes padesát hlav, čtyřicet literárních a třicet pět technických scénářů. Vyučování trvá tří hodiny týdně (jedna hodina teorie, dvě hodiny střihu na PC).

Na jaře se v Produkci audiovizuálního díla žáci podílejí na tvorbě filmu a samotného festivalu, kam se snímky dostanou po několika generálkách. Hodinová teorie z podzimu je nahrazena přípravami a organizací festivalu, další dvě hodiny rámují oponentury projektů. Reálný odhad, doplněný o čas strávený ve střižně nebo konzultacemi, přesahuje dvojnásobek oficiální výuky. Někteří studenti tráví nad filmem i přes desítku hodin týdně. Letos se jich zapsalo třicet, realizováno bylo patnáct snímků. Pro zpestření studia se dostavují na přednášky hosté z oboru nebo se naopak studenti stanou hosty České televize v rámci exkurze do profesionální střižny.

Ve srovnání s FAMU, kde existuje několik speciálně zaměřených oborů a výsledný snímek je dílem adeptů několika profesí, získávají absolventi na FI zkušenosti ze světa produkce a tvorby filmu jako celku. Dřívějším konzultantem a současným vyučujícím je právě absolvent FAMU režisér Robert Král, spoluzakladatel kulturního sdružení Napříč.

Tvůrci mají k filmům citový vztah…

Král Robert, jak se rád občas podepisuje, je typickým představitelem pohodového člověka od filmu. Nepostrádá však ani impulsivnost, díky které probouzí studenty z letargie nebo bojuje s jejich tvrdohlavostí. Hned po náročné generálce trvající do pozdní večerní hodiny spokojeně usedl na lavičku před fakultou, aby mohl ochotně odpovídat na otázky. Ještě před třemi lety působil jako konzultant, nyní je oficiálním vyučujícím, který dopomáhá lidem ke krátké slávě na bílém plátnu.

Jsou studenti inovativní, nebo se stále drží při zemi jako dřív? Jaký žánr dlouhodobě převažuje?
Jsou různí a pořád mile překvapují. Nevíme, čím je to způsobeno, ale letos se objevuje hodně animací. Ale nepostrádali jsme ani existencionální drama.

Lidé se chtějí bavit, přesto to vypadá, jako by komedií bylo za poslední ročníky málo.
Byl jsem moc přísný, a tak studenty přešel brzy smysl pro humor (smích). Žánr je na studentech, často se stává, že se v průběhu práce na scénáři i změní.

Jsou studenti pořád tak líní? Co se jim snažíte vtlouct do hlavy?
Nejsou a nikdy většinou ani líní nebyli. Naopak ti nejlepší jsou pracovití, jejich nasazení o mnoho převyšuje kreditové ohodnocení (3/5 – podzim/jaro, pozn. red.). Snažím se, aby jejich práce byla srozumitelná i odvážná. Ale jak jsem doopravdy úspěšný, to nevím.

Existují tři klasické problémy – redukce délky, kvalita zvuku a nepochopení děje diváky…
Tvůrci mají k filmům citový vztah. Scény ze snímků pak vyhazují těžko. Na zvuk bohužel většinou nezbývá čas, ale mám dojem, že se to rok od roku lepší. Jak řekl Lucas: „Zvuk je polovina filmu.“ Studenti točí o věcech, které jsou jim blízké. Mají však někdy velké oči, rádi by se předvedli velkofilmem, ale ten v jejich podmínkách prostě není možný. A vměstnat do pětiminutového nízkorozpočtového filmu srozumitelný děj není tak snadné, jak se ze sedačky v hledišti může zdát. Proto jsem na studenty hrdý.
Robert Král však není jediným vyučujícím předmětu. Cvičení má na starosti Martin Kacvinský, konzultantem je Radovan Hakl. Garantem, přednášejícím a ředitelem je pak Petr Sojka. Na dotaz, zda spolupráce s kolegy klape, odvětil bez váhání: „Je po všech stránkách výborná.“

Pozitivní dopad celého projektu

Spolu s divadlem (o divadle na FI viz zde) je festival brán univerzitní veřejností jako ten, který vyvažuje kulturu a teorii. A na jeho realizaci, do níž spadá také mnoho prodiskutovaných příjemných večerů v hospodách či restauracích na téma film, stojí za to se podílet.

Autor: Jakub Fiala