Hééérečka aneb jak se zkouší v ProFIdivadle

V jarním semestru se na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity probouzí divadlo. Abych byla přesnější – ProFIdivadlo. Banda studentů, z nichž většina stojí na divadelních prknech poprvé, se pod vedením zkušených hereckých matadorů pokusí dát dohromady představení, které naplní Scalu. A to hned dvakrát.

Premiéra představení bude jedenáctého května. Foto: profidivadlo.cz

Už v prosinci byl zveřejněn název letošní hry – „Oněgin byl Rusák“ – od Ireny Douskové a Jana Borny. Tato informace pro mě ale nebyla zásadní. Přišla jsem na konkurz s tím, že případně vezmu nějaký štěk, ale jinak se zapojím aktivně k foto-video produkci a propagaci jako roky před tím.

Na konkurzu

Utíká to pomalu, každý zájemce o pozici v divadle má přidělené číslo, končí to někde u čtyřiaosmdesátky. Na mě vyšla třináctka. Když přijde řada na mě, vylezu na katedru, udělám most – nemám co ztratit a ráda se předvádím – a odrecituji kus svého úryvku:

„Bělá se plachta osamělá
na šedé mořské pustině.
Co opustila a co chtěla
v daleké cizí krajině.“

Pobavím pěkné procento lidí a jdu si zase po svých.

Na konkurz přišlo mnoho zájemců. Foto: www.profidivadlo.cz

Na konkurz přišlo mnoho zájemců. Foto: profidivadlo.cz

Napětí stoupá, nikdo netuší, co si hlavy pomazané píší do svých poznámek. Občas se od Pavla Havelky, letošního hlavního režiséra, ozve: „Trojka, desítka, třicet tři a čtyřicet jedna na plac, prosím.“ Načež si skupinu prohlédne a pošle ji hned zase sednout.

Když už to trvá asi půl století, porota má jasno. „Takže hlavní role – Helena Součková, získává číslo třináct.“

Prosím?! Promiňte? To je asi nějaký žert? Hlavou mi probleskne asi tisíc věcí, děs a hrůza spojená se skutečností, že moje ego se houpá s polární září někde v termosféře. Dochází mi to ještě pár dalších hodin. Sakra! Vždyť já hraju hlavní roli!

Když se role a herec potkají

Režisér může kteroukoliv roli kdykoliv přeobsadit. V minulosti se to už stalo. Nechci  mu dát jediný důvod, aby mě vyměnil, a tak se šprtám. Celý týden a pak ten další a další. Můj scénář vypadá jako salát… hlávkový salát… když ho někdo hodí na zem… a rozdupe do všech stran.

Chci pochopit svou postavu – Helenu Součkovou, přestože nějaké její repliky jsou identické s mými myšlenkami a celkově vzato je mi Helena podobná. Obě jsme snící a roztržité umělecké duše, obě stejně ztracené v lásce i společnosti, ve které setrváváme, obě se tak trochu snažíme neustále zápasit se světem okolo.

Zahltím svůj scénář poznámkami, barevně si odliším repliky, vyznačím rekvizity, strany, příchody, odchody i převlékání kostýmu. Když jsem s kamarády, odříkávám si text. Mnohdy ani nepoznají, kdy mluví Helena a kdy já.

Na zkoušce
Představení se bude konat v Univerzitním kině Scala. Foto: www.profidivadlo.cz

Představení se bude konat v Univerzitním kině Scala. Foto: profidivadlo.cz

Je středa. Zkoušíme vždy od šesti do devíti, a někdy ještě déle. Dnes poprvé projíždíme celou hru.

Mám na sobě kostým a vedle dveří nachystanou hromádku rekvizit dle chronologie hry, abych mohla pouze rychle vyběhnout ze scény a zase se rychle vrátit. Z šestnácti obrazů se má postava nevyskytuje ve třech, nemám šanci dostat se ze scény na delší dobu než pár sekund.

Stojím tu oslněná ostrými reflektory, ve tmě přede mnou sedí režisérská složka a část štábu, všichni pozorně sledují hru. Venku se to zase rojí herci a dalšími členy divadelního štábu. Odříkávám svoji repliku do světel, a když skončím, ptám se režiséra: „Tak co? Neřekneš mi k tomu něco, já totiž nevím, Pavle, mám něco udělat jinak, něco jinak říct, tvářit se?“

A Pavel odpoví: „Já ti nic říkat nemusím, byla jsi úžasná, zahraj to příště stejně tak a bude to bomba!“

Co vás čeká

Máme za sebou deset zkoušek a konečně si zahrajeme i naostro. Hra, která zpočátku připomínala neforemnou plastelínu v rukou tříletého děcka, konečně získala formu, tvar i výraz. Vykoukla z ní tragikomedie na pozadí „totáče“, která je tak trochu o lásce a trochu o naději.

Představení ProFIdivadla Oněgin byl Rusák můžete navštívit hned v několika časech:
• Premiéra ve středu 11. května v 19:30 na FI MU, učebna D1.
• Repríza ve středu 18. května v 17:00 v Univerzitním kině Scala
• Derniéra ve středu 18. května v 19:30 v Univerzitním kině Scala

Další informace najdete na oficiálním webu facebookových stránkách.

Napsala Nikola Linhartová ve spolupráci s Vojtěchem Žákem