Co lidé při organizaci času dělají většinou špatně?
Lidé se příliš spoléhají na knihy o time managementu. Čekají, že je v nich uvedené techniky spasí a nebudou se muset dál namáhat. Dalším problémem je odkládání povinností na poslední chvíli, kdy člověk už nerozhoduje sám za sebe, ale nechává se vést vnějším tlakem. Odvedená práce pak není tak kvalitní, protože pracuje ve stresu. Důležité je stanovit si priority – a pokud pak opravdu dojde k prokrastinaci a člověk nějakou konkrétní činnost nevykoná, pak pro něj nebyla důležitá. Respektive nedokázal dostatečně posoudit přínos činnosti. Prokrastinace je mnohdy způsobena tím, že se příliš zaměříme na to, co nás nebaví. Měli bychom ale přemýšlet, v čem pro nás může být splnění neoblíbeného úkolu užitečné a inspirativní.

Mohou mít zmiňované knihy o time managementu alespoň nějaký význam?
Knihy mohou člověku pomoct najít techniky, jak dělat věci efektivněji. Ale je potřeba být motivovaný a opravdu se řídit uváděnými návody. Přínos knih spočívá ve cvičeních nebo praktických postupech. Je důležité, aby je četl člověk, který už je rozhodnutý se řídit doporučeními. Lidé mnohdy chápou organizaci času staticky – naplánují si rozvrh a očekávají, že budou za méně času stíhat více práce. To je ale nesmysl. Dnešní čtvrtá generace time managementu říká, že nejde jenom o to, stihnout co nejvíce věcí s vyplazeným jazykem, ale mít i možnost užít si vykonávanou činnost.

Studenti si musí čas zorganizovat tak, aby stíhali zpracovat své úkoly. Foto: Jitka Janů/LeMUr.mu

Co znamená pojem čtvrtá generace time managementu a čím se liší od předchozích generací?
Základní premisou je známá fráze, že i cesta může být cíl. Smysluplné není jenom dosažení cíle, ale i proces jako takový. Cesta nás může průběžně naplňovat více než cíl, který to dokáže jenom chvíli. Předchozí generace time managementu byly výhradně zaměřené na vytváření a vypočítávání plánů. Ve čtvrté generaci všechny tyto postupy zůstávají, klade se ale důraz na naše vnitřní pochody. Spokojenost se neodvozuje od vnějšího zdroje, ale z nás samotných. Záleží jenom na tom, jak my sami interpretujeme realitu okolo sebe. Firemní psychologové se dnes už nesoustřeďují pouze na to, jak motivovat lidi ke stále větším výkonům, ale zabývají se vztahy a udržením pohody v pracovní skupině. Zjednodušeně řečeno se zaměřují na kvalitu místo kvantity.

Co bývá obvykle největší překážkou produktivity?
Obvykle chybí motivace a lidé také neumí většinou pracovat sami se sebou a se svou vůlí. Existují cvičení, která vůli a vytrvalost posilují, nikdy ale nezabírají ihned. Vytvoření návyku trvá dvacet osm dní, než se stane automatickým. U někoho to trvá dokonce ještě déle. Lidé to v současné zrychlené době často vzdají po několika dnech nebo týdnu. A když to navíc jednou vzdají, už jim připadá zbytečné znovu začínat. Neuvědomují si, že by měli pořád pokračovat. Způsobuje to dohromady nedostatek síly, odvahy a vytrvalosti pracovat na sobě. Obecnou lidskou přirozeností je také snaha proplouvat vším s co nejmenším odporem, aby práce a námaha byly co nejmenší.

Jste sám spokojen se svou produktivitou, nebo platí přísloví „kovářova kobyla chodí bosa“?
Po mnohaletém studiu duševní hygieny jsem se už mnohé naučil, samozřejmě ale také ne vždy dodržím všechno podle plánu. Smysl time managementu nevidím v přetvoření lidí v roboty, ale ve schopnosti ovládat sebe sama, své myšlenky a emoce. Jen tak můžeme žít efektivněji a užívat si i více samotnou cestu k cíli. Neřekl bych, že stíhám více než jiní lidé, ale dokážu lépe pracovat s myšlenkami, lépe se ovládat a zvládat cestu k naplňování svých cílů.

Time management nespočívá jen ve stíhání více věcí za krátký čas, říká Jiří Vander. Foto: Ondřej Myšák/LeMUr.mu

Když se vám do něčeho opravdu nechce, co přesně vás dokáže vždy zaručeně motivovat?
Mám takové jednoduché cvičení, kterému osobně říkám „skok do činu“. Spočívá v zastavení toku myšlenek a vrhnutí se do dané činnosti. Dostanu se do takzvaného fenoménu „flow“ neboli „plynutí“, kdy se ponořím do práce, zapomenu sám na sebe a prožívám duševní pohodu. Další možností je postup popisovaný v knize Snězte tu žábu. Ten říká, jak název knihy napovídá, že máme udělat jako první to, do čeho se nám chce nejméně. Když totiž odbouráme nepříjemné činnosti, těšíme se pak na všechno ostatní. S tím mám občas problémy, ale pracuji na tom. Důležité je najít i světlé stránky na věcech, které nás nebaví, protože i to nás může obohatit. Obvykle to mohou být domácí úkoly nebo zkoušky ve škole.

Na svých hodinách time managementu občas zmíníte jako příklad buddhistické mnichy. V čem podle vás spočívá jejich zajímavost a inspirace pro evropského člověka?
Já jsem římský katolík a o religionistiku jsem se vždy zajímal. Na katedře přednáším sociální práce a náboženství, takže se zajímám o různé duchovní tradice. V mystických tradicích celkově, ať už se jedná například o křesťanství, súfismus nebo buddhismus, nacházím z hlediska time managementu takzvanou prevenci stresu. Jsou to právě různé druhy relaxace nebo meditace, které souvisí se zastavením myšlenek a smířením se sám se sebou. Podobá se to zmiňovanému time managementu čtvrté generace, který vůbec není o výkonu, ale o vykonávání věcí tak, abychom z nich měli radost. V opačném případě zažíváme stres, deprese a frustrace.

Kterými dalšími tématy se jako psycholog ještě zabýváte?
Státnice mám z klinické psychologie, takže můj hlavní obor se trochu liší od time managementu, ale souvisí s pozitivní psychologií, o které jsem už i na Fakultě sociálních studií přednášel. Dalším mým oborem je práce s lidmi trpícími duševními poruchami, takže se zabývám prací s lidmi po traumatu. A i tam využívám pozitivní psychologii, kterou se snažím předat i v rámci time managementu. Může jít o dlouhodobě týrané osoby nebo oběti dopravních nehod či přírodních katastrof. Zkoumám, jak pomoci těmto lidem vybudovat nezdolnost a znovu získat chuť do života. Snažím se to dělat tak, že se zaměřuji na jejich zdroje a potenciál.

Jan Kříž

Mgr. Jiří Vander, DiS.
Vystudoval psychologii na katedře psychologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Time managementem se zabývá z pohledu duševní hygieny a psychologie zdraví. Pracoval mimo jiné jako terapeut v rodinné a manželské poradně Bethesda. V Teplicích pomáhal v krizovém centru drogově závislým lidem. V současné době vyučuje na katedře sociální politiky a sociální práce Fakulty sociálních studií.