Jak se (ne)povedla knihovna na Filozofické fakultě

Filozofická fakulta má od roku 2002 novou Ústřední knihovnu. Architekty oceňovaná stavba má však vedle sjednocení knihovního fondu a většího množství míst ve studovnách také několik nedokonalostí. Uživatelé se s nimi setkávají každý den a můžou doufat v napravení alespoň některých z nich.

Foto: Jan Hrňa

Pokud patříte mezi devět tisíc studentů největší fakulty Masarykovy univerzity, určitě jste už Ústřední knihovnu navštívili. Vy ostatní jste o ní minimálně slyšeli. Návrh z dílny architektů Ladislava Kuby a Tomáše Pilaře z Brna začal být realizován v roce 2000. O dva roky později se uskutečnilo slavnostní otevření. Knihovna získala například hlavní cenu v kategorii novostavba v soutěži Grand Prix Obce architektů (OA) a několik dalších ocenění.

Z úst uživatelů a zaměstnanců knihovny ovšem určitě nezní jen slova chvály. Jakkoli je oceněný architektonický skvost po vizuální stránce nápaditý, objevují se postupem času nedostatky z pohledu praktického užívání. Můžeme začít hned u vchodu. K němu vede dřevěná lávka, která v zimě namrzá a nejeden student už na ní uklouzl. Problém, který s koncem zimního období nezmizí, jsou mezery mezi prkny. Lidé o berlích zažívají krušné chvíle, když se snaží přes lávku projít a netrefit se do meziprostoru. O zaseknutých podpatcích netřeba mluvit, to bývá ještě častější jev.

Jakmile se dostanete dovnitř budovy, čeká vás dalších pár nepříjemností. Občas potřebujete strávit v knihovně delší čas, například nad knihou, kterou si nemůžete odnést domů. Sednete si k jednomu ze stolů ve studovně. Uplyne jedna hodina, dvě hodiny a vy si potřebujete odskočit. Jenže co s kabátem, šálou a batohem? Pro tyhle případy by přišly určitě vhod zamykatelné skříňky. Vzhledem k častým upozorněním, jak moc se v prostorách školy a v knihovně obzvlášť krade, si musíte vzít všechno s sebou a nacpat se s tím do malé kabinky na WC. Tím se dostávám k jinému problému. Sociální zařízení jsou stísněné prostory. Tmavé stěny dojem ještě umocňují. Místa před umyvadly není mnoho. Pokud u nich stojí dvě osoby, nemáte šanci dostat se do zadní části. Kabinky samotné jsou, jak už jsem psala, dost malé. Navíc často chybí háčky na bundu. Na druhou stranu, naproti kabinkám je zcela nevyužitý prostor. Ten by mohl sloužit pro odložení tašek a batohů, abyste se s nimi nemačkali v kabince. Jak ale pozoruju, není tahle možnost příliš využívána. Nejspíš opět kvůli strachu z krádeže.

Posledním zádrhelem jsou zásobníky na mýdlo zapuštěné v umyvadle. Ty už totiž nějakou dobu nefungují. Na stěny musely být nainstalovány jiné, plastové, jenž se ale do prostoru stylově příliš nehodí. Na druhou stranu, aspoň plní svou funkci. Hodnotím sice pouze dámská WC, ale předpokládám, že na pánských to bude vypadat podobně.

Knihovna má ovšem také množství pozitiv. Od spousty studijních míst a počítačů až po příjemnou atmosféru. Do ticha se ozývá jen obracení stránek a klepání klávesnice. Největším kladem je určitě pořádek, který vládne v regálech. Studenti knihy odkládají na okraje stolů a knihovníci je tak mohou správně zařadit. Za celou dobu se mi stalo jen jednou, že by kniha nebyla k nalezení. Tato instituce na Filozofické fakultě se může pyšnit příjemnými, usměvavými a ochotnými zaměstnanci. Když knihovna poskytuje kvalitní služby a vy máte pocit, že knihovnice a knihovníci jsou tu pro vás, rádi přehlédnete pár nedostatků.

Autor: Klára Trizuliaková