Jiří Paroubek atakoval Brno

Blížící se termín voleb do Poslanecké sněmovny a s ním spojená snaha vylepšit svůj mediální obraz zavedla Jiřího Paroubka a jeho přizvukovače Jiřího Krampola opět na cesty po republice. A právě první březnová středa byla věnována brněnským rodákům, které přijel předseda sociální demokracie přesvědčit, že je jedním z nich.

Jří Paroubek (vlevo). Foto: Petr Šmerkl/Wikipedia Commons

3. 3. 2010 Brněnské kulturní centrum

Z marketingového hlediska se ve strategii ČSSD nejedná o žádnou novinku, vždyť už před minulými volbami do Poslanecké sněmovny objížděla tahle dvojice česká města se svým programem tehdy ještě nazvaným Premiéra s Premiérem. Beseda bez možnosti besedovat tuto sezónu logicky přejmenovaná na empatičtěji znějící Jsem jeden z Vás přilákala do Sálu Břetislava Bakaly slušný počet zvědavců zastoupených především staršími ročníky a Bohuslavem Sobotkou. Tomu byl také citlivě přizpůsoben program plný vděčných témat, ve kterém se Jiří Krampol pasoval do role mluvčího, za nímž se nespokojení důchodci měli šikovat. Proto ono nostalgické zavzpomínání nad starými filmy a následné rozohnění nad názorem, že film Anděl na horách je oslavou tehdejšího režimu. „Vždyť je to především krásný film s výbornými herci,“ hájil jej předseda sociální demokracie a od publika se dočkal přesně toho, o co mu šlo – souhlasného pokyvování.

Takové globální oteplování nechává důchodce zcela chladné, ale pokud se ono přemedializované téma šikovně přizpůsobí situaci, může znamenat další politické body. „Co bude za sedmdesát let, z toho mě už hlava bolet nebude,“ vypráví se smíchem přesně v obecnějších intencích sociálnědemokratické politiky Jiří Paroubek a sál jej odměňuje potleskem. Avšak od člověka, který bude mít s velkou pravděpodobností hlavní odpovědnost za státní kasu, zní takový výrok poněkud hrůzostrašně. Ale o tohle tady onen večer přece vůbec nešlo.

Samozřejmě se také nemohlo neobjevit téma Margaretiných botiček ze „křtu roku“ („Dostali jsme je od kmotry z Řecka. A jak se říká, darovanýmu koni na zuby nehleď.“) nebo oblíbená kritika médií. Naopak z prvního pohledu mohlo překvapit, že se ve větší míře (kromě strašení důchodovou reformou z dílny ODS a TOP 09) nekonala tradiční Paroubkova filipika namířena proti konkurenčním stranám. Z širšího úhlu pohledu však vše výborně zapadalo. Paroubek se totiž svou autoritářskou dikci snažil držet na uzdě a spíše se profilovat jako dobrý otec, vtipný společník a lidumil. Přestože občas sklouzl k trapnosti, tak to víceméně nevadilo. I trapnost je lidská a o demonstraci lidskosti tady a priori šlo. PS: I přes Paroubkovo neoddiskutovatelné zabodování si nebylo možné nevšimnout, že největšímu potlesku se těšilo dívčí smyčcové trio In Flagranti, které svým kýčovitým hudebním programem vyplňovalo pauzy.

Autor: Jakub Němec