Kandidáti MU na krále Majálesu: Cenzanni

Ve volbě krále Majálesu má tento rok Masarykova univerzita hned dva kandidáty. Oba nám pověděli, v čem spočívá jejich kampaň, co voličům slibují, jak přišli na své pseudonymy, ale také, jaký je nápoj králů nebo co by jako králové hned po svém zvolení zakázali a proč mají lidi vůbec na Majáles přijít. Seznamte se s Flundrem de Filé a Cenzannim.

Jakub Křenek. Foto: archiv Jakuba Křenka

Jakub Křenek. Foto: archiv Jakuba Křenka

Jakub Křenek alias CENZANNI studuje na fakultě sociálních studií žurnalistiku a psychologii. Ve svém programu slibuje studentům, že už nemusí být déle otroky svých univerzit: „Vydejte se za mnou a vaše životy se promění! Profesorský bič již nikdy více nebude drásat zkrvavená záda. Následujte mě!“

Jak tě napadlo přihlásit se do bitvy o krále Majálesu 2010?
Je to celkem dlouhá historie. Začalo to tím, že kamarád, spolužák – žurnalista, kandidoval loni. Zhruba dva měsíce po jeho téměř úspěšné kandidatuře jsme se potkali v jednom podniku. My jsme tam s přítelkyní přišli už docela pozdě, a tak na mě tento bývalý kandidát skočil už v poměrně opojeném stavu a říká mi: „Cenzaaani, ty budeš kandidovat příští rok na krále Majálesu!“ A to mi řekl během toho večera asi pětkrát. A tehdy to vzniklo a od té doby se ta myšlenka držela, až to přešlo ve skutky.

Co tě nejvíc láká na titulu krále Majálesu?
Co mě nejvíc láká? Myslím, že mi nejde ani tak o ten titul, jako spíš o zábavu během toho získávání. Je to takové akční umění. Že i ta cesta může být cíl. Já si nemyslím, že by ten titul byl něco extra, čím by se člověk mohl chlubit nebo si to mohl napsat do CV. Ale zkrátka vím, kolik s tím bylo zábavy loni, když jsme chystali různé kampaně a happeningy na podporu našeho kandidáta.

Kdo vymyslel tvůj pseudonym? A co vlastně znamená?
Tento pseudonym je už poměrně starý a vznikl ještě v dobách, kdy jsem byl studentem nízkého gymnázia u nás v Rožnově. Moje předchozí přezdívka byla dost trapná a spolužák mi říkal: „Měl bys mít něco lepšího. Vymysli si něco lepšího. Třeba něco italského.“ A jak jsme tak seděli ve třídě, rozhlížel jsem se kolem a na stěně visela nějaká kopie obrazu od Paula Cezánna. Kamarád říká: „Co třeba toto?“ Já na to, že je to docela dobrý. Pak jsem přišel domů a on mi shodou okolností psal na icq, jak že byla ta moje přezdívka. Já říkám: „No, nevím přesně. Nějak Cenzanni?“ A od té doby se to nějak drží.

Jaké jsou stěžejní body tvé kampaně?
Moje kampaň je velmi alternativní a abstraktní. Já si myslím, že kampaň nemá tak úplně vliv na to, jestli se člověk králem stane nebo nestane, protože ta kampaň je spíš o tom, aby se lidi trochu zabavili, aby tam byla zkrátka sranda, aby to mělo nějaký pozitivní náboj. A při té volbě jde úplně o něco jiného. V podstatě všichni volí kandidáta, který je z jejich školy. Ta volba v podstatě ukazuje, z které školy přišlo nejvíc studentů. Ale myslím, že ta kampaň je způsob, jak si to užít a pobavit lidi kolem.

Ve středu minulý týden na náměstí Svobody proběhla tvoje propagační akce. O co se jednalo?
Tato akce se jmenovala Největší gordický uzel. Jejím cílem bylo shromáždit na náměstí Svobody tady v Brně nějaké lidi, kteří by si chtěli vyzkoušet tuto zajímavou hru v trochu větším počtu, než je obvyklé. To se nám podařilo, setkala se nás tam asi necelá padesátka. Možná čtenáři LeMUra tu hru znají, možná ne, ale spočívá to v tom, že jsme se zamotali, pochytali jsme se rukama s ostatními účastníky a pak jsme se snažili ty ruce rozmotat, aniž bychom se pustili. A bylo to celkem výborné, musím říct.

Máš mezi panovníky nějaký vzor?
Této otázce jsem se velmi smál, když jsem si ji četl. To je těžko říct, jestli mám nějaký vzor, protože já svoji kandidaturu neberu jako kandidaturu na nějakého panovníka. Spíš jako kandidaturu na brněnského šaška. Ale jestli mám nějaký vzor? Tak třeba Sámo, protože to byl velký vůdce a musela s ním být sranda.

Měl by mít král Majálesu po svém boku také královnu? Jaká by měla být?
Královna by měla být reprezentativní, krásná, vznešená, vzdělaná, rozumná, příjemná a charismatická.

Prý se stylizuješ do role studentského Mojžíše. Kam chceš vyvést utlačované?
Já je chci vyvést hlavně z každodenního rituálu, který zahrnuje cestu do školy, cestu ze školy. Prostě trošku jim ozvláštnit život. Ukázat jim, že se dá jít dál. Moje kampaň je na úrovni filozoficko-metafyzické a stejně tak i tohleto vyvedení je jen jako jakýsi „pojem“. Nejde o nic konkrétního, prostě jen povzbudit, ukázat, zabavit se.

Co bys jako král zakázal jako první?
Já nevím, jestli mám říct něco vtipného nebo něco vážného?

Tak řekni oboje.
Tak já řeknu oboje. Kdybych měl zakázat něco vážného, tak asi sebestředné politiky v naší zemi. To myslím, že by bylo první, co bych zakázal, protože to nemám rád. A kdybych měl říct něco vtipného, tak bych zakázal, já nevím, přednášky na osm, přednášky na deset.

Proč by lidi měli přijít na Majáles?
Lidi by měli přijít na Majáles, protože to bude super akce. Nejenže tam budeme my – kandidáti, ale taky spousta kapel. Některé z nich jsou moc dobré. A každý kdo studuje nebo tvrdí, že studuje, nebo se aspoň snaží studovat, tak by měl přijít a demonstrovat tím svůj studentský status.

Autor: Klára Trizuliaková