Kondiční box (p933)

Slovo box v mnohých budí mylnou představu, že tento tělocvik bude patřit mezi nejnebezpečnější na škole. To se projevuje tím, že na samotné hodiny chodí velmi málo zájemců, a ti, kteří kondiční box navštěvují, jsou naprosto neoprávněně považováni za odvážné.

Foto: Pavel Ševela/Wikimedia Commons

   Vyražené zuby, zlomený nos a utržená sítnice, toto si asi představila moje matka, když jsem doma oznámila, že se chystám navštěvovat hodiny kondičního boxu. Nemohla se však mýlit více, žádná taková jatka se nekonala. K tomuto sportu se používalo převážně švihadlo a boxovací pytle, nejnebezpečnější byly nácviky úderů proti soupeři, kdy nás učitel rozdělil do dvojic a vzájemně jsme si zkoušeli rány do rukavice toho druhého. Pokud vás tedy neodradil od této sportovní aktivity fakt, že po celý semestr ani jednou nepůjdete do ringu někoho zmlátit, přečtěte si i následující řádky.

Dostat se do skupiny na kondiční box není nijak těžké, neboť zájemců je málo, skupina, kde jsem byla já, se skládala z asi šesti dívek a tří chlapců, všichni naprostí začátečníci. Na první hodině nás učitel požádal, ať si opatříme vlastní bandáže, nejlépe nepružné, délky 5 m – všichni až na mě si pořídili kratší a

musím říct, že udělali dobře, neboť ušetřili mnoho času, který jsem já spotřebovala k namotávání bandáží. Doporučil nám i vlastní rukavice, které si záhy všichni koupili (přestože cena nejlevnějších stoupá přes pět stovek), protože erární byly ve velmi nevyhovujícím stavu.

Hodiny vždy začínaly minimálně deseti minutami skákání přes švihadlo, což bylo velice vyčerpávající a brzy to vedlo k tomu, že mnozí z nás začali chodit na výuku o trochu později. Já chodila vždy včas, bohužel jsem na to doplatila tím, že mě v půlce semestru začaly velice bolet nárty a oblast okolo kotníků, po dobu dvou týdnů pro mě byl každý krok utrpením. Další část výuky byla věnována nácvikům úderů, což je na tomto tělocviku asi nejpraktičtější věc, po několika hodinách získáte pocit, že se dokážete ubránit kdejakému potencionálnímu útočníkovi. Cvičení bylo ukončeno protahováním.

Jak se ukázalo, náš učitel zároveň vedl i kurzy kickboxu, a tak se nás pokoušel naučit i některé kopy. To se nesetkalo s velkým úspěchem, většina z nás si do boxovacího pytle kopla dvakrát a bolest holeně už nedovolovala trénovat dál. Boxování nás však všechny bavilo a mě tyto lekce dokonce motivovaly v něm i pokračovat.

Na závěr chci říct, že kondiční box vám zcela nepochybně zlepší kondici a sebevědomí, před známými budete vypadat odvážně a nebojácně, ale zároveň musím varovat, že vás druhý den po tréninku bude bolet každičký sval v těle.

Autor: Helena Zrůstová