Čím to je, že se v posledních letech online sociální sítě tak rozšířily? Co na nich všechny tak zajímá?
Zajímá je na tom to, že umožňují přesunout část sociálních interakcí s nejbližšími, kamarády či vrstevníky a mnohými dalšími do virtuálního prostředí. Tím vlastně umožňují, že jsou neustále vidět a jsou vám pořád k dispozici.

Začali lidé s příchodem Facebooku trávit na sociálních sítích více času než v době, kdy byl nejpopulárnější například Myspace nebo u nás Lide.cz a ICQ?
Je nutné mít na paměti, že doba, kdy byly tyto sítě nejpopulárnější, byla minimálně z pohledu české populace poměrně specifická. V tu dobu ještě nebylo běžnou záležitostí být pravidelně, nebo dokonce každý den online. Není se tedy čemu divit, že se v té době nedalo mluvit o masovosti, tyto sítě neměly masovou povahu. Zajímavé je, že ani v tuhle chvíli ještě nejde o zcela mainstreamovou záležitost, byť v určitých věkových skupinách tomu tak skutečně je. Aktuálně používá jen asi třetina Čechů Facebook každý den. Polovina celkové populace ho nepoužívá vůbec. Oproti ostatním konvenčním médiím, jako je například mobilní telefon, který používá přes devadesát procent populace, je rozšířenost například Facebooku stále ještě nesrovnatelná.

Na sociálních sítích typu Facebook mají lidé tendenci se chovat jinak než ve fyzickém světě. Foto: PDPics/commons.wikimedia.org

Myslíte si, že v budoucnu tato čísla vzrostou?
Bezpochyby. Neříkám, že to nutně musí být Facebook, ale síťové služby tohoto typu nepochybně budou běžnou součástí života celé populace. To z toho důvodu, že sociální sítě pomáhají transformovat nemalou část každodenní interakce. V podstatě umožňují mimo jiné rozvíjet lidem jejich sociální a kulturní kapitál v prostředí, které funkčně doplňuje a rozšiřuje každodenní fyzické kontexty. Myslím si, že není důvod předpokládat, že by tohle lidé nedělali dál. Přece jen to již patří k jistým sociálním zvyklostem.

Někteří lidé říkají, že se neustálým používáním sociálních sítí z člověka stává asociál. Je na tom něco pravdivého?
Ne, nemohou být asociální, když jádrem toho, co dělají v online prostoru, je interakce s jinými sociálními aktéry. Většinou se ale lidé chtějí touto otázkou spíše zeptat, zda je neodvádí od běžného života. Nezdá se, že by online sociální sítě nebo jejich používání vedlo k omezování lidských kontaktů tváří v tvář. Spíše se zdá, že těm, kteří jsou velmi prosociální a vyhledávají sociální interakce, pomáhá konkrétně Facebook lépe organizovat a udržovat si vazby se známými. Dokonce jim to umožňuje zintenzivnit kontakty tváří v tvář. Na druhou stranu lidem, kteří příliš nevyhledávají interakci s druhými, Facebook pochopitelně moc nepomůže, protože to nepotřebují. Nechtějí to, tak proč by to dělali.

Z introverta extrovert

Mohou být třeba i introvertní lidé na online sociální síti spíše extrovertní?
Facebook je realitou stejně jako fyzický svět. A je zjevné, že někteří jedinci, kteří jsou plaší a nejistí, svou nejistotu odhazují snáz v online prostoru, protože nejsou s ostatními fyzicky konfrontováni. To ale zároveň snáz generuje situace, které mají konfliktní či nepřátelský charakter.

Jsou tedy lidé v online prostoru agresivnější?
Nefyzický svět je tomuto otevřenější. Zatímco v situacích fyzického kontaktu bychom o některých věcech mlčeli, abychom minimalizovali konflikt, v online světě, v němž korektiv fyzické přítomnosti druhého chybí, se nemlčí o něco snáz. Navíc cokoli tam řeknete, zůstává pro všechny veřejné, a to jednou provždy. Záleží ale samozřejmě na tématu. Některá témata mají mnohem větší polarizační potenciál než jiná, což znamená, že v souvislosti s nimi snáz vznikají odlišné názorové skupiny. Kolem nich se potom mnohem snáz strhne komunikační smršť, která má za úkol vyloučit názorové oponenty.

Díky mobilním telefonům mohou být lidé připojeni k internetu téměř neustále. Foto: Ondřej Myšák/LeMUr.mu

Je dnešní společnost závislá na sociálních sítích tak, že by se bez nich už neobešla?
Na otázku, zda by se bez něčeho dnešní společnost obešla, se můžete ptát v souvislosti s jakoukoli věcí ze současnosti. Kdybyste na rok vypli elektřinu, tak se bez ní společnost obejde, byť to bude velmi bolet. Funkčně se s tím však nějak srovná. Nakonec – podívejte se na kdejakou válečnou zónu, kde lidé přežívají často několik let ve velmi mizerných podmínkách a kupodivu i bez Facebooku, Twitteru nebo e-mailu.

Dalo by se tedy říci, že by reakce společnosti byla podobná jako při vypnutí elektřiny?
Asi by nereagovala tak dramaticky, protože kdybychom přišli jen o sociální sítě, máme stále řadu dalších technologických forem, které jsou pro nás přinejmenším stejně důležité, neli důležitější. Představte si, že by nám například dále fungovaly zpravodajské servery nebo mobilní telefony. Zůstali bychom na Skypu a podobně. Možná by se začaly více používat právě sociální sítě, které jsou založené na peer to peer modelech. To jsou ty, jenž nestojí na centralizovaných serverech. Ty sice dnes existují, jen jsou málo používané, protože mainstreamizační síla Facebooku a Twitteru pochopitelně stahuje majoritní uživatele k sobě. Ale nebál bych se, že by během dvou nebo třech týdnů nebyla na světě služba, která by je dokázala skutečně velmi dobře nahradit.

Mnoho lidí vnímá sociální sítě negativně. Mají ale nějaké pozitivní vlivy na společnost?
I když to vypadá, že způsobují samé špatné věci, není tomu tak. Mnoho lidí je sice vnímá jako špatné, ale přesto je rutinně používají jako součást svých každodenních rituálů. Podívají se na ně, když se ráno vzbudí, stejně tak když jdou spát. Shánějí tam své partnery, komunikují s kamarády, zjišťují, jaké akce je dobré navštívit či co si lidé myslí o českém prezidentovi. Sociální sítě nám prokazují službu tím, že nám v podstatě zprostředkovávají permanentní obraz našeho sociálního okolí. Současně jsou pro nás zdrojem kontrolního kontaktu s lidmi, kteří jsou od nás trochu dál a které nevídáme často. Máme přehled, kdo se oženil, rozvedl či kdo má novou motorku. To jsou podle mě docela zásadní věci, které nám mimo jiné umožňují zakoušet svět okolo nás. Zároveň nám umožňují správu našeho mediálního obsahu. Jsou pro nás rozcestníkem k aktuálnímu zpravodajství, byť mnoho z nás sleduje zpravodajství třeba prostřednictvím televize. Právě Facebook je to, co nám svým způsobem supluje průběžný konverzační přehled o tom, co se tam venku děje.

Pomáhají sociální sítě budovat reálné vztahy?
Pochopitelně, pomáhají a dokáží je stejně tak dobře bourat jako kterákoli jiná sociální aréna. Tato sociální aréna má svá specifická pravidla, své specifické vlastnosti. Jsou trvalé, kdekoli dostupné, ale ve svých důsledcích je tam naše chování naprosto reálné. Na základě vašeho chování se od vás mohou vaši kamarádi odvrátit nebo, když to uděláte velmi nešťastně, se o vás mohou začít zajímat i policisté.

Sociální sítě a policie

Nakolik jsou sociální sítě sledovány policií a jinými podobnými bezpečnostními složkami?
V poslední době se šířila trestní oznámení týkající se výroků na Facebooku a je zjevné, že policie to nebere na lehkou váhu. V zahraničí, aktuálně například ve Francii, se velmi výrazně soustředí na to, co dělají islamističtí extrémisté v online prostředí, a používají online sociální sítě jako jeden z monitorovacích nástrojů. Ale to už známe vesměs ze zpravodajství.

Problematikou online sociálních sítí se zabývají na Fakultě sociálních studií. Foto: Jitka Janů/LeMUr.mu

Co si myslíte o tom, že Mark Zuckerberg se rozhodl blokovat veškeré nenávistné komentáře související s antisemitismem, xenofobií a podobně?
Je důležité si uvědomit, že Facebook je soukromá firma. A jako taková má právo si nastavovat pravidla podle sebe. V tomto ohledu jsem liberální a nemyslím si, že je dobré nějak výrazně cenzurovat, co se tam děje. Ale zase není od věci situaci umírňovat v tom smyslu, aby uživatelé věděli, že za některé hranice je špatné, či přímo odporné jít. Jedná se například o explicitní antisemitismus dovolávající se holocaustu. Myslím si, že takové věci už by regulované být měly. Ale na druhou stranu platí, že pokud bude stát cenzurovat jakékoli online prostředí, hrozí, že to je cesta, ze které není návratu. Autoritativní kontrola negující některé hlasy s sebou často nese více neštěstí než užitku.

Je možné, že by došlo k celkovému omezení internetu?
Možné to samozřejmě je a i dnes se to děje v celé řadě států. Autoritativní režimy, a dokonce i ty, které se snaží tvářit, že nejsou až tak autoritativní, to dělají na každodenní bázi. Pečlivě monitorují, co se v online prostoru děje, limitují přístup k určitým zdrojům dat. V podstatě hlídají své politické názorové oponenty. Vidíme to v Rusku, Číně, Saúdské Arábii, v Turecku a jisté snahy se občas objevují i v Česku. Není na tom nic nepochopitelného, ačkoli to já osobně považuji za velmi nešťastnou věc a doufám, že v evropském prostoru se tohle dít nebude, protože by se mi tu velmi rychle přestalo líbit.

Vzkázal byste něco našim čtenářům?
Sportujte, moc nechlastejte, studujte, usilujte o získání praxe a snažte se být reflexivní ve věcech, které se kolem vás dějí. Což část čtenářů je, část ne, a já se mohu jen modlit, aby se vaše generace nenechala příliš poškodit tím aktuálním rozkolem v politickém prostoru, který v tuto chvíli vidíme. Protože je velmi snadné se nechat zatáhnout do zmíněné polarizační logiky. A je strašně snadné vidět druhé lidi jako antagonisty a nebavit se s někým jen proto, že je odlišný v názorech nebo akcentech. Je také snadné o druhých lidech říct, že do toho či onoho nemají co mluvit, protože jsou mimo. Všimněte si, že to je věc, která je v tuto chvíli vlastní oběma polarizovaným okrajům společnosti, a majorita je nebo bude nucena si vybírat, kam patří, což je strašně špatně. On je život složitější než jednoznačná teze o tom, co je a co není v pořádku.

Ondřej Myšák