Lidé se nás bojí, říká studentka z Hongkongu

Každoročně se přes program Erasmus dostane do České republiky tisíce studentů. Mezi ně patří i Cho Laam So, dvacetiletá studentka z Honkongu - města, v němž za poslední půlrok došlo k rozsáhlým protivládním protestům.

Cho Laam So je studentkou třetího ročníku geologie na Hong Kong Baptist University, na Masarykově univerzitě studuje environmentální studia.

Umíte říct něco česky?

Umím říct: Já jsem Laam, já jsem z Hongkongu a pivo.

Jak se vám líbí Brno?

Jsem tady moc šťastná, zbožňuji to ticho a klid. Po dlouhé době si připadám v bezpečí.

Zažila jste nějaký kulturní šok?

Nejvíc mě asi překvapil polštář. A fakt, že se tady dá pít voda z kohoutku. Kdybych to zkusila v Hongkongu, tak pravděpodobně onemocním.

Polštář?

Polštář na koleji. Je dvakrát větší, než je normální velikost! Je to nepohodlná tenká vrstva bavlny.

Jak se vám líbí studium na Masarykově univerzitě?

Studium je úplně jiné než v Hongkongu. Tam výklad nikoho nezajímá, studenti vnímají přednášky jako prostor pro to, aby si vyřídili své osobní záležitosti nebo aby se dívali na Netflix. V Česku mě překvapilo, že si s sebou někteří studenti nosí sešit s propiskou, to u nás nenajdete, a pozorně učitele poslouchají. Užívám si tu studijní atmosféru, protože si připadám, jako kdybych se doopravdy učila a ne jen přednášky pasivně navštěvovala.

Co říkáte na Čechy?

Upřímně jsem se s nikým pořádně neseznámila, protože mám pocit, že se nás bojí. Třeba kamarádce se stalo, že jí na koleji nešly otevřít dveře, tak požádala kolemjdoucího, aby jí pomohl, ale on uskočil. Taky na sobě cítíte pohledy, obzvlášť v MHD, ale já to chápu, asi je to způsobené obavami z koronaviru.

Před protesty byli lidé mírumilovní, teď se všichni nenávidí.

Jak vážná je situace ohledně nemoci v Hongkongu? Jsou vaši kamarádi a rodina v pořádku?

Ano, všichni jsou díkybohu v pořádku. Jinak jsme ale plní vzteku. Chtěli jsme po naší vládě, aby mezi Hongkongem a pevninskou Čínou uzavřela hranice, aby se zamezilo šíření viru, jenže nás zase neposlechli.

Vypadá to, že si Hongkong prochází těžkým obdobím. Povíte nám něco o protivládních protestech?

Protesty byly kvůli koronaviru pozastavené, ale rozdělily společnost, což jen tak nevymizí. Před protesty byli lidé mírumilovní, teď se všichni nenávidí. Přijde mi směšné, že si ani nemůžu obléct černé triko bez toho, aby se po mě policie nebo starší lidé neohlíželi. Je to dost depresivní, a pokud jste mladý člověk, tak k tomu ještě máte panickou hrůzu z policie. 

Zúčastnila jste se protestů?

Samozřejmě. Skoro každý mladý člověk se jich účastní. Existují ale dvě skupiny protestujících – ti, kteří bojují v předních řadách a „backups“ – lidé stojící vzadu, kteří se účastní demonstrace, ale ne rvaček.

Vy jste v jaké skupině?

Já jsem součástí back-up, ale většina mých kamarádů stojí v předních řadách. Jsou velice odvážní a umí dost rychle běhat, což je zásadní.

Co na to říkají vaši rodiče?

Mí rodiče jsou zastánci vlády. Jsou naštvaní na protestující a myslí si, že dělají zbytečné potíže. Podle nich jsou protestující otravní švábi, což je přezdívka, kterou vymyslela policie.

Chcete v Hongkongu žit i v budoucnu?

Chtěla bych žít jinde, ale rodiče mě asi nepustí. Milují Hongkong a já také, ale nemyslím si, že je to vhodné místo pro život.

Proč ne?

Žije tam až moc lidí na malém prostoru. Můj pokoj na kolejích je větší než byt, ve kterém bydlím s rodiči, a to za něj platíme přibližně 11 000 dolarů měsíčně. Taky to není dobré místo pro děti, nemáte tam moc šťastné dětství. Od malička cítíte nehorázný tlak – musíte být ve všem nejlepší, mít ty nejlepší známky, dostat se na ty nejlepší školy, abyste pak získali tu nejlepší práci.

Měla jste šťastné dětství?

Myslím si, že ne. Celou základní školu jsem trávila učením, protože jsem nebyla tak dobrá jako ostatní děti a potřebovala jsem se dostat na dobrou střední školu. Byl na to jen jeden pokus. To se mi sice povedlo, ale pak jsem se učila ještě usilovněji, aby mě vzali na dobrou vysokou, ale to už tak úspěšné nebylo. Bylo to pro mě těžké, dost jsem plakala. Připadalo mi, že jsem se učila úplně zbytečně. Stejně jsem měla štěstí, protože jsem se alespoň na nějakou vysokou dostala. Dvě třetiny lidí se nedostanou nikam.

Co většina lidí neví o Hongkongu?

Turistům se ukazuje jen to hezké. Vidí mrakodrapy a moderní kulturu, nikdo jim neukáže domy z klecí, ve kterých bydlí ti nejchudší. Rozdíl mezi bohatými a chudými je v Hongkongu jeden z nejvýraznějších na světě.

Kdo je Cho Laam So?

Cho Laam So je studentkou třetího ročníku geologie na Hong Kong Baptist University, na Masarykově univerzitě studuje environmentální studia. Je to zapálená fanynka anime, komiksů a Marvelových filmů. Ve volném čase se věnuje zpěvu, je součástí sboru MUNIvoices.