Na univerzitě jsem strávila klíčová léta dospívání

Kateřina Tučková je česká spisovatelka, kurátorka a také absolventka Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, na níž vystudovala český jazyk a literaturu a historii umění. Při příležitosti oslav 100. výročí založení Masarykovy univerzity získala malou bronzovou medaili. Tu univerzita uděluje absolventům, kteří byli nominováni svými fakultami za přínos ve vzdělávání, vědě, společenské relevanci a reprezentaci univerzity.

Spisovatelka a kurátorka Kateřina Tučková. Foto: Vojtěch Vlk

Jak na studia na své alma mater vzpomínáte?

Na Masarykově univerzitě jsem studovala v letech 1999 až 2006 a byla to krásná léta, na která vzpomínám ráda. Ne, že bych studiem prošla s lehkostí. Potrápila mě latina, staroslověnština a historická mluvnice, z nichž jsem zkoušky složila jen tak tak. Na druhou stranu jsem zase objevila řadu jiných úžasných oblastí mých studijních oborů, díky kterým se nakonec věnuji i své současné práci – kurátorské i autorské.

Co pro vás bylo při studiu klíčové?

Během studia pro mě bylo určitě nejpodstatnější setkání s řadou vynikajících pedagogů a také kolegů, kteří formovali mé vyzrávání. Možná stejně tak důležité jako hodiny na přednáškách a seminářích, byly tehdy hodiny v Domečku, který stával na dvorku Filozofické fakulty, anebo v hospodě U Čápa.

Studovala jste na dvou největších českých univerzitách. Jak byste je srovnala?

Každá z univerzit mi dala něco jiného. Na Masarykovu univerzitu ráda vzpomínám jako na moderní a pružnou instituci, ve které jsem strávila klíčová léta dospívání, Univerzita Karlova mi zase umožnila poznat širší kontext oboru, což ale bylo hlavně tím, že sídlí v Praze, kde bylo do všech institucí nejvýš jednu zastávku metrem.

Ve vaší tvorbě se často vracíte k Brnu a jeho historii. Námět vašeho románu Vyhnání Gerty Schnirch jste našla poté, co jste se přistěhovala do ulice Bratislavská. V čem je pro vás Brno tak inspirativní?

Je to město, které jsem poznala nejhlouběji – vybrala jsem si ho pro život a jeho historie mě proto zajímala. Obzvlášť, když jsem zjistila, že je pořád viditelná v ulicích. Zrovna v tzv. brněnském Bronxu, kde bydlím, se předválečná, válečná a poválečná minulost stále prolínají. Domů chodím kolem nápisu „Mährische Glass- und Spiegelindustrie“, který tam zůstal z předválečných dob, donedávna jsme měli ještě díry po kulkách ve fasádě. Právě tyto stopy mě pak přivedly ke zkoumání minulosti. Tak jsem objevila i příběh Gerty Schnirch, mladé česko-německé Brňanky, která byla v roce 1945 vyhnána v neslavně proslulém pochodu smrti.

Existuje ještě nějaké brněnské téma, které byste chtěla v brzké budoucnosti zpracovat?

Existuje, dokonce několik. Ale s dovolením si je podržím pro sebe.  

Věnujete se i slavným brněnským osobnostem. Divadlo Husa na provázku uvedlo vaši hru Vitka o Vítězslavě Kaprálové. Jak jste objevila její příběh?

O Vitce jsem během minulých let několikrát četla jako o první české hudební skladatelce a dirigentce, která se dožila pouhých pětadvaceti let. Přesto dosáhla mimořádných úspěchů doma i v zahraničí – to samo mě zaujalo.

Co vás podnítilo k tomu, abyste o ní napsala divadelní hru?

Věděla jsem, že o ní už vznikl román a novela, takže mě to téma nelákalo pro beletristické zpracování. Ale s divadelní hrou to bylo něco jiného. Na jevišti tak mohla zaznít i její hudba, kterou jsem spolu s jejím osudem chtěla připomenout, takže jsme se s režisérkou Annou Davidovou pustily do práce, a výsledek je možné zkouknout se skvělou Terezou Marečkovou v hlavní roli.

V jednom rozhovoru jste zmínila, že se nejvíc podobáte postavě Dory z vaší knihy Žítkovské bohyně. Stejně jako ona sbírala informace, i za vašimi knihami stojí důkladné historiografické rešerše a rozhovory s pamětníky. Jak velkou roli hrají ve vaší tvorbě právě tyto rešerše?

Důležitou. Bádám, studuju a hlavně při tom nacházím inspiraci. To, co se odehrávalo ve skutečnosti, mnohdy předčí i mou představivost.  

Co byste univerzitě popřála do dalších sta let?

Spoustu skvělých pedagogů a motivovaných studentů!

Kdo je Kateřina Tučková?

Kateřina Tučková je spisovatelka, dramatička a kurátorka výstav. Vystudovala historii umění a český jazyk a literaturu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně (1999–2006). V letech 2006–2014 pokračovala v doktorských studiích historie umění na Univerzitě Karlově v Praze. Je nositelkou cen Magnesia Litera, Český bestseller a Ceny Josefa Škvoreckého. V roce 2017 jí byla Ústavem pro studium totalitních režimů udělena Cena za svobodu, demokracii a lidská práva. Její knihy byly přeloženy do šestnácti jazyků.