Nedělejte rozdíly. I kuře má právo na život, protestovali aktivisté

Zákazníci restaurace KFC, provozované vedle obchodního centra Olympia v Modřicích, dojídají snídaňové kuřecí stripsy. O dvě stě metrů dál u přechodu poblíž drůbežích jatek Vodňanské drůbeže postává skupinka aktivistů za práva zvířat. K jatkům, jejichž zdejší existenci naznačuje syrový a na oblečení se lepící zápach, přijíždí kamion vezoucí přepravky se živými, pár desítek dní starými kuřaty. Poslední metry budou ale pro jeho řidiče rušné.

„Byl jsem někdo, kdo chtěl žít.“ Aktivisté na transparentech mluví za zvířata. Foto: Brno Chicken Save.

Do cesty se mu na přechodu postaví žena v čepici a světle modré bundě. Ukazuje mu transparent s nápisem: Dejte nám prosím tři minuty se zvířaty. Řidič k ní přijíždí po dlouhé rovině, takže ji vidí z dálky. Zpomalí, ale ani těsně před přechodem se nezdá, že by měl v plánu zabrzdit. Aktivistce nezbude nic než kamionu s hlučícím motorem hbitě uhnout.

„Někteří z těch řidičů nás nesnáší, víme to od jednoho z nich, už dal ale výpověď,“ vysvětluje Katka, jedna z organizátorek zhruba jednou za měsíc konané a na úřad nahlášené akce, jejíž obdoba se odehrává i na dalších místech v republice a to nejen u drůbežích jatek. Aktivisté z českých skupin celosvětového hnutí Animal Save Movement se při nich snaží zdržet transport zvířat, aby je stihli natočit a mohli sdílet jejich záběry.

„Nejde jen o to šířit osvětu, za jakých žijí podmínek, pro nás má hodnotu i ten samotný život,“ říká Katka. Akci po anglickém vzoru nazývají vigil, tedy tichý pietní akt, při němž chtějí strávit čas se zvířaty před jejich smrtí a vyjádřit svůj soucit s nimi. Při vigilech také vystavují transparenty podél silnice nebo u prodejen masa. V Modřicích se od minulého léta akce koná popáté.

Takto vypadalo zastavení kamionu minulé léto. Foto: Brno Chicken Save

Katka, pracující jinak jako tlumočnice, a Pavel, který má na bundě připnutou placku s nápisem Nedělejte rozdíly, tvoří mezi ostatními o generaci starší menšinu. Sešlo se jich asi patnáct, většina dívek. Odhadují, že řidiči kamionů dostávají instrukce nezastavovat. Sem tam kolem projede auto, v němž podle nich někdo z Vodňanské drůbeže hlídkuje. „Když jsme stávali blíž k jatkům, vyhazovala nás ochranka s tím, že kvůli nám přichází o prémie,“ tvrdí. Ředitel provozovny se k akci vyjádřit odmítl.

Za dopoledne se aktivistům podaří přimět dva z asi pěti řidičů, aby na chvíli zastavili. Auta teď v zimě jezdí s plachtou, přes niž jde vidět jen při natáčení s bleskem. Kuřata na pořízených záběrech jsou místy opelichaná. Z kruhu přítomných se při sledování natočených videí ozvou slova lítosti, jedna z dívek se rozpláče, načež ji Katka obejme. „Tady jsme všichni vegani,“ potvrzuje.

Je mezi nimi třeba Jakub, organizátor březnového VeganFestu, pořádaného skupinou Kolektiv pro zvířata, nebo Saša, která má v organizaci Anonymous for the voiceless na starosti Kostky pravdy, kdy do čtverce shromážděná skupina v černém oblečení a bílých maskách drží laptopy a promítá kolemjdoucím ukázky z jatek.

„Občas bychom potřebovali psychologa, s kým bychom si o těch emocích mohli promluvit, protože my se takovým záběrům vystavujeme často a zpracovat to není snadné,“ zamyslí se Saša, nedávná absolventka Masarykovy univerzity. „Přitom by ty obrázky měli vidět spíš jiní než my,“ podotýká. Sama uvažuje, že by se aktivismu věnovala naplno.

Reakce se různí

Před vchodem do prodejny Vodňanské drůbeže vytvoří protestující uličku, jíž procházejí zákazníci. Martina s růžovými vlasy se při tom schovává za svůj transparent a ukusuje tofu párek. „Aby si někdo náhodou nemyslel,“ směje se.

Hesla jako Co kdyby tady zabíjeli psy?, Tohle není jídlo. Je to násilí. nebo Nejsem zboží, jsem živá bytost. vyvolají v některých lidech vztek.

„Jděte do práce,“ křikne třeba mladý řidič Volkswagenu, když odjíždí z přilehlého parkoviště.

Ulička s transparenty před prodejnou drůbeže teď v zimě. Foto: Brno Chicken Save

„A už jste vymysleli, co budeme jíst místo toho?“ ohradí se starší pán vcházející do prodejny.

„Nemáte dostatek znalostí, vzpamatujte se, děcka,“ rozčílí se dáma, podle svých slov lékařka, zatímco její manžel urovnává nákup do kufru.

„Stejně pak jdete do KFC,“ prohodí jiný. Místy padnou i vulgární výrazy. Aktivisté občas křiknou něco zpátky nebo se snaží odpovědět, častěji ale mlčí.

„Chápeš absurditu těch argumentů? Nevím, co je tak popuzuje,“ diví se Martina.

Několik zákazníků si nechá dát brožuru o veganství nebo leták s mapou vegetariánských a veganských restaurací v Brně. „Žijeme ve svobodné zemi, nemůžu vám zakázat, co zákon dovoluje,“ zastaví se na kus řeči strážník, v ruce si nese balíček z prodejny. „Dospělého už nepředěláte. Mně spíš vadí všechno to plýtvání,“ povídá.

Jeho kolega je později podobně vstřícný. „Mám pro vás pochopení, ale nesmíte tu nikoho omezovat. Nechci sem jezdit s tím, že to někdo z řidičů třeba nedobrzdí,“ vysvětluje. Shodou okolností den na to uplyne 25 let od chvíle, kdy takto pod koly kamionu přišla o život britská aktivistka Jill Phipps, na jejíž památku se i letos konají na přelomu ledna a února vzpomínkové akce.

„Jindy na nás byli strážníci ale i hrubí a hrozili pokutou za přestupek, pokud dáme jen nohu do silnice,“ vzpomíná Katka, členka brněnské skupiny mezinárodní organizace Animal Rebellion, která je odnoží známějšího klimatického hnutí Extinction Rebellion, prosazujícího společenskou změnu skrze občanskou neposlušnost. Oproti němu přidává jeden cíl navíc, a sice kompletní přechod na rostlinnou stravu do roku 2025, s ohledem na důsledky živočišné výroby pro prostředí i pro samotná zvířata.

Foto: Brno Chicken Save

„Já jen nechci, abychom zabíjeli zvířata. Proč by měl být takový názor extrémní?“ ptá se Emily ve fialové bundě, zatímco ji a její transparent s obrázkem kuřete a nápisem Mám strach míjí osobní auta, sem tam někdo zatroubí. „Ale je možné, že se to nikdy nestane,“ dodá.

Katka zmíní, že kvůli veganství přišla i o pár přátel. „Lidé někdy hned reagují přehnaně, ale já chápu, že vzdát se třeba sýrů je těžké,“ povídá s tím, že mezi dospělými se pochopení pro veganství hledá hůř než mezi mladšími lidmi. „Dřív mě ani nenapadlo, že i kvůli výrobě sýrů nebo vajec zvířata trpí,“ doplní. Martina mě vybídne, ať o veganství přemýšlím. „Co může být ušlechtilejšího než pomáhat zvířatům?“ uzavře.

Cílem Lukáše a Michaely Vincourových z platformy Zvířata nejíme, kteří české skupiny pod hnutím Animal Save Movement sdružují, je sestavit jednu u každých jatek. Aktuálně jich existuje asi deset, ne všechny provádějí vigily pravidelně.