Koleje Tvrdého mají hvězdný status. Na rozdíl od Kounicových kolejí, které chce každý, protože je na pokoji vlastní sociální zařízení a nový nábytek, Tvrdky nechce nikdo. Platí za synonymum děsu a nechutnosti s nulovým nočním klidem. Unisexové sprchy i záchody skýtají každou chvíli jiné překvapení (zvratky, chlupy, vlasy, znečištěné mísy a jiná neidentifikovatelná cosi). Ušmudlaná kuchyňka s lednicí, kterou otevřou nejodvážnější a opravami či modernizací nepoznamenané cokoliv způsobují, že poměrů znalí studenti vás při informaci „bydlím na Tvrdého“ obdaří soucitným pohledem špatně skrývajícím zděšení.

Najdou se však i tací, kteří zde bydlí i několik let za sebou. Dost možná jde o pragmatickou záležitost, protože ubytování za 60 korun za noc v Brně jen tak neseženete, dost možná však tito lidé pochopili, že vietnamské peklo ve skutečnosti žádným vietnamským peklem není. Situaci dost usnadní, pokud máte štěstí na pokoj (doporučuji 107, dvojnásobný prostor). I tak lze však veškerá negativa přejít se zavřenýma očima, zacpaným nosem, mírou tolerance a pochopení.

Při chodbovici(českým ekvivalentem je chodbovka) před vašimi dveřmi můžete uplatnit taktiku „nepřítele učiň přítelem a přidej se“ nebo zákeřnější „dneska vy, zítra my“. Zcela jistě musí každý ocenit absenci vrátného či vrátné (tímto disponují už jen malinké koleje Veveří). Paní Štěpánková, tvrdkovská kolejmáma, zde funguje pouze do tří odpoledne. Nikdo se na vás tedy nebude blbě koukat, když nad ránem polezete po čtyřech do schodů nebo i ze schodů, nikdo vám nezakáže, aby u vás přespala návštěva, třeba rodiče nebo tak.

Bohužel v blízkosti není žádný obchod. Tvrdky proto těžko uspokojí vaše náhlé chutě typu „něco bych si dal, ale nechce si mi z tepláků“, nedisponují ani žádným automatem (ano, možná všichni tušíme proč, nepřežil by).

Tyto koleje však oplývají jakýmsi druhem komorní atmosféry (cca 300 lůžek), lidi se zdraví, i když se ani pořádně neznají. Příjemné je i umístění prakticky v centru města, pod Špilasem, ve staré zástavbě. Milovníky hororů možná uspokojí fakt, že budova kdysi údajně sloužila jako ženský blázinec a asi sto metrů dál po ulici Tvrdého se nachází Ústav soudního lékařství, tedy všechny mrtvoly s neobjasněným nebo zřetelně násilným úmrtím.

Koleje Tvrdého si svou pověst drží dlouho. Důkazem budiž otázka „a topíte si tam pořád v kamínkách?“. Ale ať už působí jakkoli, je to koneckonců úplně normální intrák (to pro bratry Slováky, kterých je na Tvrdkách málem většina).

Autor: Markéta Laryšová