Otevřený dopis Filipa Křepelky: Práva mají neschopnou děkanku a můžou za to studenti

Nezkušená děkanka, mnoho studentů a laxní učitelé, to je Právnická fakulta. Tak by se dal shrnout otevřený dopis Filipa Křepelky, který reagoval na prosincové zvolení nové děkanky Markéty Selucké. Ve druhém kole volby o jeden hlas porazila dosavadního proděkana Petra Mrkývku.

Filip Křepelka svůj otevřený dopis adresoval všem pedagogům a studentům Právnické fakulty Masarykovy univerzity. Foto: LeMUr.mu

Volbou kandidáta na děkana akademickým senátem na veřejném shromáždění 3. prosince se naše fakulta jedním rázem ocitla v krizi. Rozestavění figur na šachovnici naší fakultní politiky je jistě jedinečné. Není to nicméně první, ani poslední podobná krize na českých fakultách a univerzitách.

Nelze očekávat, že bude úspěšnou děkanka, která čelí hluboké nedůvěře výrazné většiny svých kolegů. Považují ji – a považuji ji jmenovitě též já sám – za zcela nezkušenou pro řízení fakulty a vybavenou povahovými rysy ztěžujícími osvojení těchto zkušeností. Mrzí mě, že tomuto našemu postoji nevěnovali pozornost studentští senátoři při své volbě. Nedůvěru prohlubuje skutečnost, že vítězka této volby si výše zmiňovaný postoj kolegů podle svých prvních vyjádření patrně příliš neuvědomuje. Nebo možná uvědomuje, avšak nepovažuje jej za závažný. V tento okamžik míním, že dodatečně získat potřebnou důvěru bude pro ni skoro nemožné.

Jako učitel práva Evropské unie jsem měl nejen na volebním shromáždění pocit, že důraz na zmezinárodnění a poevropštění fakulty se už začal přehánět. Nyní mi ale tento důraz umožňuje vyzdvihnout, že model správy naší fakulty neodpovídá evropským standardům. Srovnání je pochopitelně možné v případě těch evropských právnických (či kterýchkoli jiných) fakult, kde je děkan či s ním srovnatelný vedoucí volen orgánem složeným ze zástupců pedagogů a studentů, nikoli dosazován vedením univerzity či vybírán s pomocí reprezentantů příslušné profese či disciplíny. Kterýkoli zahraniční kolega při vysvětlení, kdo že u nás volí děkana, nevěřícně kroutí hlavou.

Nikde jinde totiž takový orgán netvoří zástupci studentů z celé poloviny. Hlas studentů je nezbytný, protože fakulta slouží jejich vzdělání na prvním místě. Jejich životní zkušenost je ale nutně omezená mládím. Nadšení a zaujetí je cenné. Chybí však uvážlivost.

Ještě horší ale je skutečnost, že druhou polovinu členů tohoto orgánu na naší fakultě představují až na výjimky odborní asistenti, popřípadě docenti, jež by ve svém věku měli být profesory. Volba učitelské komory před týdnem takové složení ještě posílila. Studenti jistě už poznali, že mezi pedagogy existuje hierarchie. Akreditace studií se váže na profesory a docenty, kteří se formálně považují za jediné oprávněné zajistit a zaručit výuku jak vlastním působením, tak řízením spolupracovníků bez těchto hodností. Odborní asistenti a lektoři s doktorátem, či dokonce pedagogové bez něj jsou v podřízeném a více nejistém postavení. Vedení jim snáze nemusí prodloužit angažmá. Posuzování jsou též při kariérním postupu. Nutný prostor pro uvážení při obou druzích personálního rozhodování bohužel může být zneužit. Uvedení pedagogové se proto většinou zdráhají kritizovat.

Zvolení Markéty Selucké novou děkankou Právnické fakulty vzbudilo mnoho rozličných ohlasů. Foto: Jitka Janů/LeMUr.mu

Zvolení Markéty Selucké novou děkankou Právnické fakulty vzbudilo mnoho rozličných ohlasů. Foto: Jitka Janů/LeMUr.mu

Východiskem z naší krize, pohybujeme-li se v mezích současného českého vysokoškolského práva, může být jenom a pouze snížení počtu studentských senátorů na třetinu celkového počtu členů. Nezbytnou bude ale též ochota profesorů a docentů ucházet se o senátorský mandát, jakož také vůle kolegů bez vyšších hodností je volit, nelze-li ustavit jinde běžnou a leckde převažující kurii profesorskou či u nás profesorsko-docentskou. Jen takový akademický senát bude schopen vybrat přes nutné rozepře ohledně kladů a záporů různých kandidátů nejzákladnější důvěře obou stran nakonec se těšícího děkana a posléze jeho práci sledovat a podávat mu podněty a připomínky. Na naší univerzitě takový akademický senát nalezneme na Lékařské fakultě.Nepřekvapivě tak náš asistentsko-studentský senát nedokáže dozorovat děkany a další vedoucí, kteří mají vedle řídící moci též vyšší akademické hodnosti. Tento dozor je přitom nezbytný. Nositelé výkonné moci všeho druhu přitom často přehlížejí důležité skutečnosti a někteří mají sklon svou moc zneužívat. Problémy se proto mohou hromadit a zvětšovat.

Konečně je potřeba, abychom před mnohdy oprávněně nespokojenými studenty přestali zastírat meze kvality námi poskytovaného vzdělání. Naše fakulta se zaslouženě řadí v národních srovnávacích žebříčcích mezi ty lepší. Těší se rovněž dobré pověsti. Při mezinárodním srovnání ovšem do očí udeří nepříznivé počty studentů na pedagoga. To se nutně odráží na úrovni výuky a zkoušení. Snížení počtu studentů či zvýšení počtu pedagogů – obojí ostatně není možné okamžitě – by znamenalo prudký pokles mezd. Pedagogové poměřující se oprávněně s jinými kvalifikovanými pracovníky by hledali ve značné míře další výdělky. Odstrašujícím příkladem důsledků takového modelu byla plzeňská právnická fakulta. Při úrovni financování vysokého školství a školství vůbec, kdy se Česká republika ocitá v mezinárodních statistikách na samém konci, prostě bohužel nelze početným studentům zajistit vzdělání výborné v mezinárodním srovnání. Totéž platí nejen kvůli problematickému hodnocení též pro naši vědeckou činnost. Sliby rychlého výrazného zlepšení na obou frontách jsou tak plané.

Autor: Filip Křepelka

Autor doc. JUDr. Filip Křepelka, Ph.D., působí na Katedře mezinárodního a evropského práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity. V letech 2006 až 2011 byl předsedou Akademického senátu Masarykovy univerzity.