Poct k oslavám univerzity už bylo dost, náš film je recese

Matěj Škop se svým nejnovějším filmem na letošním Festivalu Fakulty informatiky získal třetí místo v hodnocení odborné poroty a první místo v hodnocení diváků. Ve filmu Jedničky a nuly vystupuje trojice ajťáků, kteří v hospodě dostanou nápad na vytvoření informačního systému. Tuto sobotu se film promítá na Festivalu MUNI 100, kde má svoje tematické okénko kino Scala.

Matěj Škop / Foto: Zuzana Zavadilová Lemur

Letošní podmínkou filmového festivalu bylo zakomponování prvku, který se vztahuje k univerzitě. Námětem vašeho filmu je vytvoření informačního systému (ISu – pozn. redaktorky). Proč jste se rozhodli právě pro toto téma?

Když jsem se dověděl o tom, že by film měl být spojený s univerzitou, věděl jsem, že to nesmí být glorifikační. Těch poct u oslav sta let univerzity už bylo dost. Chtěli jsme si z univerzity udělat lehce srandu. Náš film je recese.

A jako námět komedie vás jako první napadl IS?

Ještě předtím jsme měli jeden utopický nápad. Film, ve kterém by se rektor Mikuláš Bek vrátil z vítězných senátních voleb odhodlaný vedení univerzity už jen doklepat. Ve snu by k němu však přišel Tomáš Garrigue Masaryk, který by kázal o tom, že nesmí zahálet při práci na univerzitě.

Proč jste to nezrealizovali?

Nakonec z toho sešlo. Našel jsem sice herce pro roli Masaryka, odmítl to však, protože se té role necítil hoden, a dalšího už jsem nesehnal. Pak jsme se tedy rozhodli právě pro IS. Nakonec se ukázalo jako nejlepší reflektovat vznik ISu tak, že se ajťáci opijí a udělají to de facto schválně. Zosnují to vlastně jako plán bondovského zloducha.

Není to téma až příliš lokální?

Když jsem to pouštěl svým prarodičům, tak pochopili, oč jde. Sami totiž používají počítač a uživatelské prostředí na internetu jim přijde podobně nepřátelské jako nám IS. Takže téma je to všeplatné a univerzální, které se může zdát jako lokální, ale funguje na všechny typy publik.

A nebyl to čirý kalkul, udělat si srandu z něčeho, co většina lidí používá a nemá to ráda?

Hodně lidí mi to říkalo a je pravda, že když člověk točí filmy, tak si přeje, aby se lidem líbily. Z pohledu umělce by se však nemělo jít až za hranici podlézání divákovi. To však podle mě nebyl náš případ. Ten kalkul podle mě vyváží dobře odvedená práce. Náš film nabízí osobitý vyprávěcí nebo vizuální styl, což je něco navíc. Důležité je tedy vyvážit tu uměleckou stránku, která je hodnotná a přináší něco nového, a zároveň to, aby se to lidem líbilo.

Jak dlouho jste na filmu pracovali?

S nápadem na skupinu, která by natáčela komediální videa, jsem si pohrával už dlouho. Měl jsem tedy pár nápadů na námět. Úplně původně jsem totiž od kamaráda slyšel, že IS vypadá, jako by se zhulili dva ajťáci, povídali si a pak se to zvrtlo. Říkal jsem si, že to je dobrý nápad. Scénář jsem tedy psal asi dva dny a tři dny jsme natáčeli.

Trojice hlavních herců ve filmu Jedničky a nuly / Archiv HG Productions

Váš film vznikl z produkce HG productions. Kdo všechno se podílel na natáčení?

HG productions je nová skupina lidí, která se mnou předtím spolupracovala na našem YouTube kanálu ještě na střední škole. Původně to bylo primárně tematicky zaměřené na Gymnázium na Slovanském náměstí, kam jsme chodili všichni. Jsem ale moc rád, že i nad rámec té ustálené skupiny jsem našel lidi, kteří jsou pro film zapálení a mají buď komediální, nebo dramatický talent. Například Martin Svoboda, který hrál jednoho z těch ajťáků, studuje na Masarykově univerzitě práva. Nejhodnotnější však je, že za mnou po tomto filmu přišla spousta lidí, kteří by se do budoucna na natáčení chtěli podílet.

Ve filmu sám hrajete, napsal jste k němu scénář a zároveň ho režíroval. Není kombinace všech těchto rolí náročná?

Nesmírně. Když jsme teď začali plánovat další film, rozhodl jsem se, že už v dalším filmu hrát nebudu. Komplikuje to především natáčení scény, kdy nemůžu kontrolovat kameramana. Nejsem pak spokojený a musíme to opakovat.

Už máte námět na další filmy?

Ano, jsem nadšený, že tento film měl takový ohlas. V současné době máme desítky námětů na krátké filmy. Budeme se však snažit o kratší formáty filmů, protože i deset minut už je pro diváka moc. V kině to vydrží, máme však statistiky, že v průběhu sledování lidé videa zastavují.

Kde získáváte inspiraci při vytváření komediálních situací?

Především v reálných sociálních situacích. Mě rozesměje i to, co mnohé ne, protože v tom vidím komediální potenciál. I když se to v reálu nemusí zdát jako vtipné, už si to představuji ve filmu. Pak také britské skečové pořady 80. a 90. let a aktuálně také Saturday Night Live.

Pokud berete inspiraci z reálných sociálních situací, propojujete nějak studium sociologie se svou tvorbou?

Je možná škoda, že v sociologii humor moc neprobíráme, protože podle mě z velké části ukazuje, jak společnost přemýšlí, a především ta česká. I za minulého režimu bylo zvykem hledat mezi řádky různé interpretace. Díky studiu sociologie si však velmi všímám řeči. Je důležité poslouchat, jak lidi běžně mluví, jaká volí slova a proč. Jedině pak může člověk napsat uvěřitelný dialog. Ve filmu často slyšíme stylizovanou řeč, aby bylo to důležité sděleno. Studium mi tedy dává schopnost analyzovat lidské chování ve společnosti, což je pro komedii velmi důležité.

Film ke zhlédnutí zde

Kdo je Matěj Škop?

Matěj Škop studuje prvním rokem žurnalistiku a sociologii na Fakultě sociálních studií v Brně. S kamarády už několik let natáčí videa a filmy, jeden z nich vloni uvedli v kině Scala.