Podařilo se mi zneprovoznit jednu budovu, řekl děkan FF Josef Krob

Středa 24. února 2010, aula Filozofické fakulty, jeden kandidát, jeden vítěz. Tak by se stručně dala charakterizovat volba děkana Filozofické fakulty pro období 2010 až 2014, v které obhájil svou funkci profesor Josef Krob. Jeho hlavním cílem je rekonstrukce fakulty. 

Foto: Jitka Janů/LeMUr.mu

Proč jste označil svůj volební program jako „defenzivní“ či „vyčkávací“?
Defenzivní je to z toho důvodu, že očekáváme změnu pravidel, jak ve financování vědy, tak v přidělování peněz na vzdělávání, ale zatím nevíme, jak ta změna bude vypadat. Stanovovat si nějaké cíle a priority, když neznáme pravidla ze strany státu, mi připadá zbytečné nebo dokonce nebezpečné. Je proto potřeba vyčkávat.

Rekonstrukce fakulty

Vraťme se k vašemu minulému volebnímu období. Co se vám v něm podařilo?
Podařilo se mi zneprovoznit jednu budovu, konkrétně budovu B2, protože už byla životu nebezpečná. Věřím však, že se podařilo i něco dalšího, například udržet rozpočet v prvních letech období rostoucí.

Co se vám naopak nepovedlo realizovat?
Nepovedlo se to, s čím jsem do předchozího volebního období šel, a to jest nastartovat rekonstrukci fakulty. Než jsem nastoupil v dubnu 2006 jako děkan, byl již dán veřejný slib ministrem financí a ministryní školství. Poté proběhly parlamentní volby, situace a ministři se změnili a slíbené peníze nepřišly. Celé čtyři roky tak byly poznamenány bojem o získání jiných zdrojů financování rekonstrukce fakulty nebo snahy vrátit se k těm původním. To druhé se ukázalo jako nemožné.

Kdo tedy bude financovat rekonstrukci fakulty?
Nyní jsme ve fázi, kdy se snažíme podat projekt do evropských operačních programů, ve kterých žádáme o částku asi 640 milionů, což by mělo pokrýt rekonstrukci budov A, B1 a B2.

Kdy se dočkáme zrekonstruovaných budov fakulty?
Rekonstrukce fakulty by měla skončit v roce 2014.

Fakulta a její studenti

Jaký je poměr mezi kvalitou a kvantitou studentů fakulty?
Rozumím námitce, že mnoho studentů může znamenat jejich menší kvalitu. Abychom měli kvalitní studenty, tak máme dvě možnosti: můžeme vzít jen ty chytré a schopné, pak je tu problém, jak takové vybrat, jak je otestovat, a to není vždy jednoduché. Druhou možností je přijmout určité množství studentů s dispozicemi. To, kdo je schopný a kdo ne, se ukáže během prvního roku studia. V tomto případě podle mě platí, čím více budeme mít na výběr, tím lépe.

Ve svém projevu, který předcházel volebnímu aktu, jste opět vyjádřil znepokojení nad nezájmem studentů cestovat na studijní pobyty do zahraničí. Proč myslíte, že studenti nevyužívají takových příležitostí?
To by mě samotného zajímalo. Setkal jsem se s řadou zdůvodnění. Například francouzští studenti jsou většinou líní. Když je jim nabídnuta zahraniční cesta, reagují na ni velmi laxně a raději zůstanou doma. Dalším důvodem je to, že nikdy nepocítili žádné překážky v cestování. Zahraničí pro ně tedy není žádná vzácnost, což ale pro dnešní české studenty také ne. Ve Velké Británii si studenti velmi často přispívají vlastními silami na studium, proto by jejich vycestování znamenalo ztrátu pracovního místa. Ale co je důvodem českých studentů, to skutečně netuším.

Autor: Jiří Starý