Nejprve děkanka Rozehnalová shrnula, čeho se vlastně týkají všechny tři mediálně propírané případy, tedy rigorózní práci Niny Rýdlové, diplomovou práci Terezy Rybárové a reprint článku Josefa Fialy. Jednotlivé záležitosti popsala a zároveň obhajovala názor, proč si myslí, že Fiala v jednotlivých případech pochybil, či nikoliv. Dále zdůraznila, že Josef Fiala byl z funkce vedoucího katedry zproštěn pouze dočasně, z důvodu přetrvávajících pochybností a v současnosti probíhajícího vyšetřování etické komise, kterou pro případ reprintu Fialova článku ustavila. Tato komise prověří, zda došlo k porušení kodexu, či nikoliv. Je složena z pěti právnicky vzdělaných osob, mezi nimi například z místopředsedy Ústavního soudu Pavla Holländera nebo vedoucího katedry obchodního práva PrF Josefa Bejčka.

Rektor MU Petr Fiala označil celou situaci za vážnou, nicméně všechny přítomné důrazně upozornil: „Nejedná se ani v nejmenším o podobnou situaci, jakou nedávno řešila Ekonomicko-správní fakulta MU,“ a požádal, aby nikdo nejednal pod mediálním tlakem. Zároveň uvedl, že přestože nejsou dosud známy výsledky vyšetřování, dočasně odvolal Josefa Fialu z funkce předsedy komise pro rigorózní zkoušky, kvůli potřebnosti provést nutná předběžná opatření. V případě, že by se zjistila závažná pochybení, pak by Fiala zpátky jmenován nebyl, pokud by se naopak pochybení neprokázalo, nic nebrání jeho opětovnému převzetí funkce. Na závěr své řeči rektor podotkl, že kauzu nepovažuje za negativní, a velmi ocenil aktivitu studentů v celé záležitosti.

Ke slovu se přihlásil i hlavní aktér dění, nyní dočasně zbavený funkce vedoucí ho katedry občanského práva PrF Josef Fiala. Přiznal, že se za svou devětatřicetiletou kariéru nepochybně různých omylů dopustil. Razantně však odmítl jakékoliv nařčení z pochybení ve výše uvedených třech případech. V případě práce Niny Rýdlové informační systém a jeho plagiáty odhalující program „Jako vejce vejci“ nahlásil 0 % shody s jinou prací. A každý jistě uzná, že není v lidských silách mít nastudované všechny odborné články, které byly kdy publikovány. Navíc shody s článkem advokáta Vymazala šly rozpoznat jen velmi těžko, jak potvrdila jedna z proděkanek PrF, která dostala věc k prošetření. V případu Terezy Rybárové se hájil Fiala faktem, že kauzu už vedení fakulty projednalo na podzim a uzavřelo s tím, že stížnosti nebyly „shledány důvodnými“.

Co se týká reprintu článku, který sepsal on a profesor Hurdík, potvrdil, že děkanka PrF obdržela vyjádření obou autorů v této věci. Dodal, že článek v Lidových novinách považuje za povrchní a neberoucí ohled na dobové souvislosti. K tomu prohlásil: „Trvám na tom, že v reprintu článku zůstala původní myšlenka, která je má, a zdůrazňuji, že je často nutné, aby se informace opakovaly, a tím dostaly do povědomí. Proto tvrzení, že jsem chtěl pouze navýšit počet svých publikací, je nejméně úsměvné, a důrazně jej odmítám. Ti, kdo mě znají, vědí, že posuzování podle tabulek a čísel nemám rád.“

Na závěr Josef Fiala připojil, že se necitlivé informace v novinách dotkly jak jeho osobně, tak i rodiny a spolupracovníků. Vyjádřil svou vděčnost za podporu, které si ode všech velmi váží. Dalšího jednání se neúčastnil, aby podle svých slov neovlivnil následující jednání Vědecké rady – toto gesto i celý jeho energický projev ocenili přítomní studenti i spolupracovníci z katedry dlouhým potleskem.

V dalším jednání se k případům vyjadřovali interní i externí členové Vědecké rady PrF. Jako jeden názor za všechny by se dala použít myšlenka Karla Eliáše: „Zde nejednáme o žádné aféře jako v Plzni. Pokud bych měl přesto tyto dva případy srovnat, tak ten, který se týká profesora Josefa Fialy, bych označil za letní bouřku. Plzeňskou aféru však za zemětřesení na Haiti.“

Autor: Monika Stachoňová