„Praskněte své bubliny!“ vyzval filmový festival Jeden svět

Festival dokumentárních filmů Jeden svět, zabývající se tématem lidských práv a sociální integrace, představil brněnskému publiku třicet devět zahraničních i českých dokumentů. Člověk v tísni zahájil 3. března v Praze již 16. ročník festivalu. V Brně probíhala přehlídka filmů od 16. do 24. března v šesti prostorách (HaDivadlo, Kavárna Trojka, Kino Art, kino Lucerna, Moravská galerie a Univerzitní kino Scala). Diváci mohli navštívit nejen promítání dokumentů, ale i několik panelových diskuzí s režiséry, s odborníky na představovaná témata nebo přímo s účastníky dokumentů.

Letošní ročník festivalu byl již 16. v řadě. Foto: Jeden svět Brno/Facebook

Festival Jeden svět pořádá nezisková organizace Člověk v tísni už od roku 1999 a festival letos přišel s provokativní výzvou: „Praskněte své bubliny“. Apeloval tak na naše ochranné komfortní zóny vzniklé neustálou filtrací informací, které si chceme či nechceme připustit k tělu. Hlavním cílem tohoto projektu je vzdělávat širokou veřejnost o palčivých problémech, které se mohou týkat i obyčejných lidí, s nimiž se míjíme na ulicích, v práci či ve škole. Často se ale také jedná o lidi sociálně vyloučené. Festival vnáší nový pohled na jejich problémy, před kterými zavíráme oči v domnění, že se nás netýkají. Tyto problémy však přesahují životy jednotlivců a poukazují na slepé uličky napříč společností.

Prasknout bubliny tabuizovaných témat už ale leží na bedrech každého z nás. Nikdo jiný za nás tuhle práci neudělá. My jsme navštívili hned dva festivalové filmy – Cukr blog a Národní hru.

Po zhlédnutí snímku Cukr blog přestanete mít chuť na cukr
Na tento snímek se stály fronty a vyprodávaly promítací sály. V posledních letech lze pozorovat zvýšený zájem o zdravé stravovací návyky. Stále více lidí zajímá, jaké produkty se jim objevují na talíři a následně v jejich žaludku. Dokument Cukr blog brnká na stejnou strunu.
Motto letošního ročníku bylo Praskněte své bubliny. Foto: Jeden svět Brno/Facebook

Motto letošního ročníku bylo Praskněte své bubliny. Foto: Jeden svět Brno/Facebook

Andrea Culková se o rafinovaný cukr nijak výrazně nezajímala, až do doby, než jí byla diagnostikována těhotenská cukrovka. Rozhodla se zmapovat souvislosti cukru s cukrovkou a do tohoto velkého úkolu zapojila svého manžela i děti. Investigativní snímek zachycuje pět let usilovného pátrání po příčinách této civilizační choroby. Mapuje působení cukru na lidské zdraví, zajímá se o cukrárenský průmysl, jeho historii a současné lobby.

Filmem se s jemným vkusem prolíná osobní výpověď režisérky a její rodiny s fakty, pro které se nebála putovat až za oceán za světovými odborníky. Pod tíhou objevených informací se režisérka rozhodla následovat cestu „sugar free“. To však neznamená konec sladkostem, které konzumujeme příležitostně, ale konec zpracovaným potravinám obohaceným o rafinovaný cukr. Obsažen je v potravinách, které na první pohled nemají se sladkostmi nic společného jako třeba v párcích, konzervované zelenině a luštěninách nebo v obyčejném chlebu. Tyto potraviny však tvoří drtivou většinu sortimentu v supermarketech.

Snímek zobrazuje i boj rodiny s novým chodem domácnosti. Členové rodiny museli začít o jídle více přemýšlet a kuchyň byla v plném proudu. Nakonec nový vyhraněný životního styl „sugar free“ přijali za svůj a společně se nyní podílejí na jeho propagaci. Nicméně ve vzduchu neustále visí tíživá otázka, zdali a jak se podepsala těhotenská cukrovka na zdraví třetího očekávaného přírůstku do rodiny. Přes snahu režisérky poukazovat na cukr jako na drogu a sladký jed se ve společnosti nesetkává s přílišnou odezvou a pochopením.

Film Cukr blog nepůsobí pouze jako strohý sled faktů. Jsou v něm zachyceny emoce a obyčejné lidské žití, během kterého je nutné vyrovnávat se se všemi pochybami. A to z něj dělá něco víc než pouhopouhý dokument.

Chcete být slavní a bohatí? Jeďte do Koreje hrát počítačovou hru Starcraft

Z jiného soudku je jihokorejský snímek Národní hra, který ukazuje, jak se pro tisíce mladých Jihokorejců může stát strategická počítačová hra Starcraft národním sportem. Film sleduje osudy tří mladých hráčů na různých úrovních a nahlíží tak do zákulisí prestižního povolání, které bývá pro mladé teenagery atraktivnější alternativou ke studiu.

Cesta za bohatstvím a slávou – tak se na první pohled jeví kariéra profesionálního hráče Starcraftu. Co ale oči mladých fanoušků nevidí, je těžká dřina v týmových domech. Každý den dvanáct hodin tréninku u počítače. Společný dům, kde se pohybuje celý tým, žádná rodina a žádný osobní život.

Scala byla jedno z kin, které festival Jeden svět hostilo. Foto: Jeden svět Brno/Facebook

Scala byla jedno z kin, které festival Jeden svět hostilo. Foto: Jeden svět Brno/Facebook

Profesionální hráč a idol mnoha fanynek Lee Jae Dong se ocitá na konci své úspěšné kariéry. Několik týmů, a mezi nimi i ten Dongův, byl rozpuštěn z důvodu manipulace zápasů. Je mu čtyřiadvacet let, nemá přítelkyni, školu opustil, aby mohl hrát, a nic jiného než hrát Starcraft neumí. Vytváří se nový tým z těch nejlepších hráčů z různých týmů. Ale Dong už nedokáže být tak dobrý jako předtím. Zklamává svůj fanklub a je už pozdě učit se hrát Starcraft II, který nahrazuje ten předchozí.

Film zobrazuje i neúspěšné snahy dalších dvou mladíků, jejichž idolem je právě Dong. Kim Joon Hyuk je šestnáctiletý mladík, jenž se stal poloprofesionálem s cílem být lepší než Dong, ale ani po roce v týmovém domě se nezlepšuje. Park Yo Han bojuje doma s rodiči o to, aby mohl být hráčem jako Dong. Bojuje i se sebou a přes svou neschopnost vyhrát amatérský šampionát, díky kterému by postoupil na poloprofesionální úroveň, se nevzdává svého snu. Rodiče po něm ale požadují výsledky a kladou ultimátum. Buď vyhraješ, nebo půjdeš do školy. Jak dopadly jeho sny? O tom se přesvědčte už sami.

Národní hra je společenskou sondou nejen Jižní Koreje. Zobrazuje odvrácenou stranu mediálního obrazu teenagerského fenoménu. Obraz mladé generace, která se nechává zlákat pozlátkem a vidinou zábavného povolání. Mladí a naivní ženoucí se za fatou morgánou odevzdávají své životy trenérům, aniž by tušili, co vše musí obětovat. Pohřbívají tak svá nejlepší léta někde mezi klávesnicí a monitorem. Jen někteří dosáhnou úspěchu, a i ti v době svého vrcholu mají jeho cenu vepsanou ve tváři jako Dong.

Promítej i ty!

To byla jen malá ochutnávka z letošního festivalu. Pokud byste chtěli šířit osvětu s lidskoprávní, sociální, politickou anebo environmentální tematikou mezi své známé i širší veřejnost, pak máte příležitost využít projektu Promítej i ty. Ten umožňuje zapůjčení některých filmů, například Putinova hra nebo český dokument Dál nic z minulého ročníku festivalu.

Blanka Sauerová