Budova PrF působí majestátným dojmem, není divu, že budí respekt. Foto: Martina Králiková/LeMUr.mu

Jak jste sháněly práci?
Andrea: Poohlížet se po práci jsem začala po ukončení bakalářského studia. Zašla jsem do několika nemocnic s žádostí o praxi. Říkala jsem si, že alespoň poznám místní prostředí a zjistím, zda by mě taková práce bavila. Navíc mi tak přibyla cenná položka do životopisu. Hledání ovšem bylo složitější, než jsem si myslela. Často mi při pohovoru říkali „slečno, vy nejste ani fyzik, ani biolog“. Byla to pro mě nemilá realita. Nakonec mě však v jedné nemocnici na praxi vzali a dnes v ní pracuji.
Lenka: Sháněla jsem práci na webových stránkách pro právníky, ale doporučuji hledat doopravdy intenzivně. Ze zkušenosti vím, že někteří zaměstnavatelé volné pozice nevypisují, ale ptají se po známých. Pokud člověk má nějakou vysněnou pozici, měl by kontaktovat tohoto zaměstnavatele i přes fakt, že oficiálně nikoho nehledá.

Jak jste se připravovaly na pohovor?
Andrea: Základem jsou především informace. Každý zaměstnavatel se určitě zeptá, proč chcete pracovat právě u něj. Proto je vhodné se o pozici a pracovišti informovat ještě před pohovorem. Mě se mimo jiné ptali na předměty, které jsem studovala a jejich hodinové dotace. Na zahraničním pobytu jsem nebyla, ale myslím, že by mi to v mém oboru hledání neusnadnilo.
Lenka: Ptali se mě na běžné otázky typu: co mohu nabídnout, proč se ucházím o místo u nich, a tak dále. Díky prolistování pár knížek zabývajících se otázkami při pohovorech jsem získala větší sebedůvěru a představu o tom, na co se mě asi budou ptát. Mně pomohla i odborná praxe, protože vyjadřuje, o co měl uchazeč během studia zájem. Zahraniční studijní pobyt je pak vhodným dokladem jazykových znalostí.

Na PřF si studenti mohou vybrat z velkého množství teoretických i praktických oborů. Foto: Martina Králiková/LeMUr.mu

Připravila vás škola dostatečně na budoucí povolání?
Andrea: Po nocích sice nestuduji, ale pravda je, že jsem se 90 % věcí musela naučit. Takže po pracovní době jsem doma často musela zasednout ke knihám a učit se. Ze školy jsem něco málo znala, ale spíše jen teoreticky. Škola by nám měla více umožnit podívat se do praxe, získat přehled o tom, jak to kde chodí a ne jen trávit hodiny v laboratořích.
Lenka: Učím se za pochodu, asi jako všichni. Je řada věcí, které škola nenaučí a ani nemůže. Proto doporučuji už během studia získat praxi a nezanedbat ani své jazykové znalosti.

Jak jste spokojené se svou prací? Myslíte, že budete moci odejít na mateřskou dovolenou bez problému?
Andrea: Pracuji v nemocnici, na směny a podle tabulkových platů. Na směny si nestěžuji, horší je to s platem. Pravda je, že člověk rychle vystřízliví poté, co mu přijde první výplata, přestože časem se to zlepší díky různým příplatkům. Během mateřské dovolené nechci do nemocnice chodit už proto, že pracuji na rizikovém pracovišti. Nemyslím si, že bych po návratu nedokázala držet krok s novými trendy. Přístroje, se kterými pracuji, se totiž nemění každý rok.
Lenka: Se svou prací jsem opravdu spokojená. Nemohu si stěžovat na plat, kolegy ani na pracovní dobu. Ne všichni absolventi měli stejné štěstí, především pokud mířili mimo větší města. Myslím, že nebude problém odejít na mateřskou dovolenou a poté se zase vrátit.

Co byste doporučily studentům na své fakultě?
Andrea: Zcela nezbytné jsou dnes jazykové a počítačové znalosti. Student by se měl také snažit získat praxi v oboru, do kterého chce nastoupit již během studia, usnadní to později hledání zaměstnání.
Lenka: Trh je právníky přesycen, proto bych první dva roky studia věnovala především jazykům a od třetího ročníku bych sháněla praxi. Zahraniční studijní pobyt též není špatnou položkou v životopise. Mně se osvědčil v pátém ročníku, kdy jsem psala diplomovou práci.

Autor: Anna Matušinová

Pozn. red.: Jména byla na žádost změněna.