Pražský studentský summit shlukuje lidi, kteří chtějí víc, říká Dalibor Stehno

Pražský studentský summit je jedna z nejznámějších simulací politických orgánů v České republice. Největším simulovaným orgánem je Organizace spojených národů, na kterou se mohou hlásit středoškolští studenti, ale Summit nabízí spoustu příležitostí i pro vysokoškolské studenty, kteří se zajímají o mezinárodní vztahy nebo problematiku evropské integrace. Dalibor Stehno se rozpovídal o tom, jak Summit funguje a co může zájemcům nabídnout.

Dalibor Stehno je předsedou Hospodářské a sociální rady Pražského studentského summitu. Foto: Veronika Tupá/Lemur
Jak byste ve zkratce shrnul, co je to Pražský studentský summit?

Pražský studentský summit je simulace vrcholných orgánů mezinárodních organizací Organizace spojených národů (OSN), Evropská unie a Severoatlantická aliance (NATO). Je to projekt, který vzdělává středoškolské a vysokoškolské studenty. Funguje to tak, že studenti nejdříve projdou přijímacím řízením a ti úspěšní potom jedou na pět přípravných setkání, kde se chystají na to, aby na závěrečné konferenci reprezentovali vybraný stát a jeho názory na body agendy.

Jak probíhají přípravná setkání?

Základní cíl je co nejvíc připravit účastníky na závěrečnou konferenci, ale dovednosti, které získají, jsou aplikovatelné kdekoliv. Nejdřív se naučí, jak daná platforma funguje, pak řešíme body agendy, které musejí znát tak dobře, aby dokázali rychle reagovat. S tím se pojí kritické myšlení, schopnost argumentace a prezentace svých postojů pod tlakem. K bodům agendy si vypracovávají svoje vlastní stanoviska, takže často musí vyhledávat informace v cizích jazycích a interpretovat je. Učíme je třeba i to, jak se dělá dobrý projev. Dopoledne se účastníci setkají s hosty z médií, diplomaty a odborníky na určité oblasti, na posledním přípravném setkání jsme měli například mladé komunální politiky. Potom také navštěvujeme ambasády, kde se studenti mohou poradit s jednotlivými diplomaty.

Jsou nějaké školy, odkud se vám lidé neustále hlásí, nebo se daří oslovovat i nové školy?

Jsou gymnázia, která jsou stálicemi, ale celkem se daří oslovovat i nové školy. Letos jsou až dvě třetiny lidí na Summitu poprvé. Ale spousta lidí se o tom dozví až později a v maturitním ročníku už nejedou, takže není moc příležitostí se vracet, pokud se nestanete součástí přípravného týmu.

Daří se vám oslovovat i studenty mimo gymnázia?

Většina našich středoškoláků jsou z gymnázií, máme tam ale i pár lidí z obchodních akademií a průmyslových středních škol. Summit je pro všechny a tomu se snažíme přizpůsobovat i body agendy. Oslovovat nové školy je ale docela náročné, protože Summit se nejčastěji šíří skrze kamarády v určitých sociálních bublinách. Snažíme se školy obvolávat, jezdíme tam dělat prezentace, ale nedaří se nám tu spolupráci vždycky udržovat. Letos v přijímacím řízením do OSN byla esej, což může dělat Summit nepřístupnějším pro školy, kde se třeba běžně eseje nepíšou. Všeobecně ale ten problém vidím spíš v ochotě škol žáky omlouvat z výuky – a to nemluvím jen o středních školách, ale i o gymnáziích. S tím problémem se setkáváme často. Poslední dobou se snažíme Summit rozšířit i do regionů, proto jezdíme na základní školy, kde děláme jednodenní program zaměřené na mezinárodní organizace a schopnost jednat.

Delegáti se účastní debat s různými hosty, v tomto ročníku například z Vysoké školy ekonomické

Vy jste nejdříve Summit dvakrát absolvoval jako delegát a teď jste předsedou Hospodářské a sociální rady (ECOSOC) a členem organizačního týmu. Jaká byla vaše cesta Summitem?

Poprvé jsem na Summit jel na začátku třetího ročníku s kamarády ze střední. Od prvního okamžiku mě to pohltilo, ne ani tak simulace, jako spíš celková nálada a komunita se summitem spojená. Z bubliny našeho gymnázia jsem se dostal do společnosti lidí, které zajímá politika a veřejné dění. Summit shlukuje lidi, kteří chtějí víc – chtějí vědět víc, zkusit víc, umět víc. Součástí Summitu jsou pak i různé párty, nebo debaty s inspirativními hosty, které mě taky moc bavily. Druhý rok už jsem se víc soustředil na samotné jednání a bral jsem to víc zodpovědně. Pak jsem se přihlásil do přípravného týmu, a protože jsem se během roku docela osvědčil, dostal jsem nabídku dělat předsedu ECOSOC. Zatím mě to strašně moc baví.

Co jste si užil víc – pozici delegáta, nebo předsedy ECOSOC?

Každý rok si užívám jiné věci. První rok jsem si užíval tu náladu a lidi, druhý rok jsem si užíval spíš to jednání a teď si užívám tu zodpovědnost a to, že se nám to daří. Když vidím nadšené delegáty, tak cítím, že ta práce stojí za to. To mi dělá největší radost.

Co je náplní vaší práce?

Když skončí jeden ročník, hned se začíná dělat další. Nejdříve jsem se podílel na sestavování vlastního orgánového týmu lidí, se kterými teď pracuju, potom jsme se museli dohodnout na programu konference a přizpůsobit tomu přípravnou část. Musíme si nastavit body agendy, na které vypracováváme až patnáctistránkové backgroundy, které mají usnadnit delegátům první kroky při zorientování se v agendě. Během toho se vymýšlí, jakou formou jim body agendy předat, protože nechceme dělat jen frontální přednášky, ale ozvláštnit to tak, aby je to bavilo. Potom mám na starost koordinaci svého orgánového týmu a organizaci komunikace v něm, což je pro mě hodně nová věc. Někteří členové týmu jsou starší a zkušenější než já, tak je to občas trošku zvláštní. Část práce je taky klasická administrativa.

Stačí vaše backgroundy k tomu, aby se člověk v problematice zorientoval, nebo musí mít nějaké znalosti předem?

Většinou se studenti hlásí za delegaci buď na orgány nebo státy. Když chtějí orgány, tak se dohodnou, který orgán je zajímá. Když se ale hlásí na zemi, může se stát, že se některý člen delegace ocitne v orgánu, o kterém nic neví nebo ho nezajímá. Třeba ECOSOC může být docela náročná, pokud student nemá absolutně žádný přehled v základních ekonomických tématech. Ale pokud si přečte backgroundy a připravuje se během přípravných setkáních, tak by to neměl být problém. Jeden z bodů agendy je letos boj proti měnové manipulaci, který budeme řešit na následujícím přípravném setkání, což je oblast, která se na střední škole moc neprobírá. Proto tam budeme mít hosta z Vysoké školy ekonomické, aby jim vysvětlil základy, které budou potřebovat k tomu, aby o tom byli schopni na závěrečné simulaci jednat.

Jak moc se liší model Evropské unie, který je zaměřený na vysokoškoláky?

Samozřejmě je tam rozdíl v té instituci, kterou zastupují. Podstatnější ale je, že na vysokoškoláky klademe větší nároky. Jednají nad hodně detailní legislativou Evropské unie, musí tak investovat o něco více času do přípravy. V zásadě ale prochází podobnou „vzdělávací metodou“ jako středoškolští účastníci v jiných modelech, což podle mě není vůbec špatně a Summit může být stejně tak užitečný i pro vysokoškoláky.

Může se člověk zapojit do přípravy, i když na Summitu nikdy nebyl?

Zapojit se člověk určitě může, i když na Summitu nikdy jako delegát nebyl. Každý rok na jaře vypisujeme přijímací řízení na nové členy přípravného týmu. Doporučuji se přidat, dá se to dělat i z Brna, znám asi osm lidí, kteří tu bydlí a studují, a podílí se na přípravě Summitu. Přijímací řízení do týmu obsahuje prezentaci nějakého tématu, která testuje, jak člověk zvládá vysvětlit danou problematiku a zbytek pak už funguje jako běžný pracovní pohovor.

Pražský studentský summit je jen jedním z projektů pod hlavičkou Asociace pro mezinárodní otázky. Jak se reálně Summit a AMO pojí?

Je to náš mateřský spolek, dávají nám zázemí a skrze něj fungují všechny administrativní úkony. Část členů přípravného týmu potom zůstává členy AMO, kde se stávají analytiky nebo experty na nějaké konkrétní otázky, v nabídce jsou ale i stáže. Taky nám pomáhá udržovat profesionalitu Summitu, protože odborníci z AMO se podílejí na tvorbě backgroundů.

Kdo je Dalibor Stehno?
Dalibor Stehno studuje první ročník sociologie a žurnalistiky na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Během střední školy se zapojil do Pražského studentského summitu jako delegát a nyní se jako součást přípravného týmu podílí na organizaci Hospodářské a sociální rady, které na Summitu předsedá.