Proč trávíš polovinu dne v MHD? Aha, ty studuješ na MU

Pozdní příchody do hodin nebo udýchaní studenti přibíhající na seminář či cvičení s rozepnutým povlávajícím pláštěm a hromadou věcí v jedné i druhé ruce – obojí je nedílnou součástí Masarykovy univerzity. Výuka v různých částech Brna je problematická z několika důvodů. Jedním z nich je i doprava – orosených oken zadýchané trolejbusové linky a lítých bojů o místo alespoň na posledním schodě dopravního prostředku si jistě všiml už každý.

Málokdo ví, že i v sousedství kolejí a menzy na Vinařské stále probíhá výuka. Foto: Martina Králiková/LeMUr.mu

„Když jsem měla jet na den otevřených dveří, nevěděla jsem pořádně, kde mám vlastně být – najednou se přede mnou objevil seznam adres a já na něj nechápavě zírala. Tehdy jsem ještě netušila, že prakticky všechny je vystřídám zhruba ve dvou dnech studia,“ vzpomíná Katka, studentka druhého ročníku oboru Aplikovaná biochemie. Není jediná, podobné zkušenosti jako ona má mnoho studentů, zejména biologických a chemických oborů Přírodovědecké fakulty. Stejný problém řeší i medici. Stačí otevřít seznam sídelních adres na stránkách MU a začnete tušit, že výuka nebude pravděpodobně probíhat na jednom místě. Problémy s tím spojené se objeví záhy při sestavování rozvrhu a pohledu na (ne)návaznost spojů hromadné dopravy.

Čerstvě otevřený kampus v Bohunicích měl mnoha studentům od této starosti ulevit. Některé nastupující první ročníky tak s největší pravděpodobností budou o dobrodružné cestování a pozdní příchody (nezaviněné vlastní nedochvilností) ochuzeny.

U vstupu do areálu PřF v Řečkovicích člověk zapochybuje, zda je opravdu na akademické půdě. Foto: Martina Králiková/LeMUr.mu

U vstupu do areálu PřF v Řečkovicích člověk zapochybuje, zda je opravdu na akademické půdě. Foto: Martina Králiková/LeMUr.mu

„Loni jsem vážně byla chvíli v Řečkovicích, chvíli na Vinařské a mezi tím třeba právě tady. Od letoška mám všechny přednášky a cvičení už jenom v kampusu. Sice bydlím na opačném konci Brna, takže dojíždění na ranní cvičení není zrovna příjemné, ale aspoň mám všechno pohromadě, během volna si vyřídím věci v knihovně nebo dojdu naproti,“ pokračuje Katka a kývne hlavou směrem ke Campus Square, se změnami vypadá spokojená.

Marek, stejně starý student ekotoxikologie, se tak nadšeně netváří. „Pro mě to změna k lepšímu o tolik není. Výuka v Řečkovicích mi zůstala, ostatní se přesunulo sem do kampusu, takže stejně přejíždím. Zbytek výuky mi moc nenavazuje, a protože Bohunice jsou daleko skoro odevšad, musím i o pauzách trčet tady.“

Právě areály Bohunice a Řečkovice jsou od sebe nejdál. Student musí počítat nejméně s hodinou času, aby se mezi nimi stihl přemístit. A na obou výuka stále probíhá. A pořád platí, že si studenti museli některé předměty zrušit a převést do dalšího ročníku, protože se jejich rozvrhové akce nedaly skloubit. Ani na zmíněné Kotlářské a Vinařské se výuka nezrušila úplně. Své o tom vědí antropologové. Právě jejich ústav sídlí na „Vinařkách“ a zde probíhá výuka dobré poloviny předmětů. Na mnoho dalších dojíždějí do prostor LF a PřF v kampusu a některé z kategorie volitelných předmětů mají u děkanátu „přírody“ na Kotlářské. „Ne, dokončení bohunického areálu pro nás na ježdění po Brně nic nemění, jen to teď občas máme v modernějších a hezčích prostorách,“ shodují se.

Co na to „druhá strana“

Současnou situaci a plánovaný výhled nám objasnil proděkan pro rozvoj Přírodovědecké fakulty Milan Gelnar: „Kampus není dostavěn v rozsahu, v jakém byl naprojektován. Plně je dokončena pouze jeho část sloužící Lékařské fakultě a Fakultě sportovních studií. Fakulta přírodovědecká má v nových pavilonech kampusu umístěnou téměř celou chemii a pouze menší část biologie. Biologické obory, které mají být umístěny v pavilonech za silnicí (tam, kde nyní končí lávka s kavárnou, pozn. redakce), zatím stále setrvávají Řečkovicích a z menší části také v historickém areálu fakulty na Kotlářské.

Na dostavbu chybějících 5 pavilonů byly na PřF připraveny dva projekty. První se nazývá CETOCOEN a byl vypracován týmem vedeným Ivanem Holoubkem (Centrum pro výzkum toxických látek v prostředí). Další projekt – CESEB – byl vypracován vedením dvou biologických ústavů vedených řediteli J. Helešicem (Ústav botaniky a zoologie) a J. Šmardou (Ústav experimentální biologie). Tento projekt zahrnuje dostavbu čtyř pavilonů pro biologické obory.“

Projekt CETOCOEN prošel podle Gelnara úspěšně všemi hodnotícími procedurami a nedávno byla zahájena jeho výstavba. Druhý ze jmenovaných projektů se v současné době nachází na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, kde je projednáván. Pokud vše úspěšně proběhne, bude stavba zahájena v příštím roce a její dokončení pak lze očekávat v horizontu dalších dvou až tří. Přemístění Ústavu antropologie podle dostupných informací není plánováno.

Informace o projektu CESEB potvrzuje i předsedkyně Studentské komory Akademického senátu PřF Eva Majerová, která rovněž zmiňuje stále přetrvávající výuku praktik z mikrobiologie v areálu na Žlutém kopci (přednášky probíhají v aule na Vinařské). Než budou plánované projekty další výstavby dokončeny, nelze danou situaci údajně řešit jinak, protože všechny velké posluchárny jsou vytížené na maximální možnou úroveň.

Krom výše uvedeného vzkazuje Majerová studentům, že vyučující, který má na starost tři až čtyři přednášky týdně, nemůže strávit polovinu své pracovní doby přejížděním po městě. Student ano, protože jeho „plným úvazkem“ by mělo být studium. A dále dodává: „Situace je určitě složitá, sama jsem si přejíždění mezi areály

Dobíhání na výuku po schodech kampusu by některým studentům mohlo nahradit povinnou tělesnou výchovu. Foto: Pavel Klieštík/LeMUr.mu

Dobíhání na výuku po schodech kampusu by některým studentům mohlo nahradit povinnou tělesnou výchovu. Foto: Pavel Klieštík/LeMUr.mu

zažila, ale musíme si uvědomit, že výstavba kampusu je špičkový projekt, který nemá ve střední Evropě obdoby, a propojení všech pracovišť na jednom místě je výsada, kterou má málokterá univerzita, která vznikala postupně (z historického hlediska). O areálu podobného rozsahu vím, že existuje například v Grenoblu a na pár místech v Německu, ale jsou to také výjimky.“

Situace se týká nejen PřF

Studenti antropologie i letos míjejí tuto sochu u děkanátu Přírodovědecké fakulty. Foto: Pavel Klieštík
Studenti antropologie i letos míjejí tuto sochu u děkanátu Přírodovědecké fakulty. Foto: Pavel Klieštík
O zkušenosti s poněkud rozptýlenou výukou se s námi podělil i student třetího ročníku Všeobecného lékařství, který si nepřál být jmenován: „Když v Brně něco nemůžeš najít, zeptej se studenta – tak nějak bych to shrnul. Během prvního roku jsem se naučil snad všechny zastávky v centru, čísla a trasy MHD a samozřejmě také to, kde musím přestoupit, abych se do vozu vůbec vešel. Tak jsem se nepochybně v Brně zorientoval více a rychleji, než kdybych měl výuku na jednom místě. Na druhou stranu je to pěkná otrava…“

Pokud jde o rozvrh, jsou prý časové pauzy na přesuny mezi jednotlivými místy výuky víceméně postačující akorát v prvním ročníku, s postupem studia se zkracují a fakt, že někdy se to nedá stihnout, nikoho nezajímá. Dostavbou kampusu se výuka přesunula z Komenského náměstí, medici ale stále dojíždějí do Fakultní nemocnice U Svaté Anny a hojně tak doplňují přírodovědce v trolejbusu č. 25. Odlehlejšími místy, kam se občas na výuku studenti LF musí dopravit, je klinika v Králově poli a dětská nemocnice v Černém poli. Dále samozřejmě každý podle toho, kde má tělesnou výuku, což se ovšem týkách všech studentů MU.

„První tři roky převažuje ježdění mezi sv. Annou a kampusem, od čtvrtého ročníku jsme rozdělení na stáže na jednotlivé kliniky a tam se pak střídáme v určitých časových intervalech, nejsem si jistý, kolik to je, ale myslím, že něco kolem dvou až tří týdnů,“ shrnuje nám student rozmístění výuky.

Problémem je hlavně doprava

Asi všem je jasné, že Masarykova univerzita je příliš velká a spektrum vyučovaných oborů natolik široké, přičemž každý obor má své specifické nároky, že není možné, aby výuka probíhala na jednom místě. A že právě u zmiňovaných fakult to platí dvojnásob, podobně jako u Fakulty sportovních studií, berou všichni dotazovaní studenti také jako „samozřejmost“. Vadí jim ale něco jiného. Problém shodně vidí v dopravě, která je nedostatečně řešena zejména ke kampusu.

Notoricky známé přeplněné trolejbusy číslo 25 a několik málo dalších autobusových/trolejbusových linek s méně vyhovující trasou pro přepravu studentstva, jehož počet od září ještě vzrostl, prostě nejsou dostačující. Tento problém by měla vyřešit plánovaná tramvajová linka vedoucí do kampusu, která by se rovněž měla objevit v horizontu tří let. Na problematiku přeplněné linky 25 zareagoval v polovině října i dopravní podnik posílením spoje v exponovaných hodinách a zprávou o tom, že kloubové autobusy přesune z linky 26 právě na spoj do kampusu. O tomto záměru informoval deník Metro 12. října.

Autor: Kristýna Kounková