Prorektorka Naděžda Rozehnalová: Chci komunikovat se studenty

Bývalá děkanka Právnické fakulty MU Naděžda Rozehnalová se stala prorektorkou pro záležitosti studentů. Od 1. dubna je tak členkou nejužšího vedení celé Masarykovy univerzity. Pozici přebrala po Jiřím Němcovi, který je od začátku února děkanem Pedagogické fakulty MU. Zeptali jsme se, čemu se nová prorektorka chystá věnovat, co je její náplní práce a jaké má vize ohledně budoucnosti ubytování pro studenty. 

Naděždá Rozehnalová je prorektorkou pro studijní záležitosti. Foto: Ondřej Myšák/LeMUr.mu

Jak vzpomínáte na období v pozici děkana Právnické fakulty MU?
Byly to hezké roky práce s příjemnými lidmi. S Jiřím Valdhansem, proděkanem pro vnější vztahy, jsme se v uplynulých letech snažili oslovit různé kruhy a svazy a navázat kontakty, aby se právnická fakulta stala součástí nejen právnického dění. Dá se říci, že jsme budovali sofistikovanější strukturu vnějších vztahů a vztahy se sponzory. Myslím, že jsem měla šťastnou ruku na spolupracovníky, a to i ve všech dalších oblastech. Dostala jsem i děkovné dopisy.

Chtěla byste ještě nějak okomentovat situaci okolo zvolení nové děkanky Právnické fakulty MU Markéty Selucké?
K tomu bych se nerada vracela. Uplynulé čtyři měsíce pro mě nebyly vůbec jednoduché. Fakulta si teď musí říct, co chce. Nesmysly, které zazněly v programu Markéty Selucké, musí trochu zreálnit. Té práce není málo, to vím z vlastní zkušenosti. Fakulta stojí na jistém rozcestí a musí se v mnoha ohledech rozhodnout. Ovšem mně jako končícímu děkanovi nepříslušelo dělat zásadní rozhodnutí na poslední chvíli.

Ke mně byly vždy dveře otevřené

Jaká je náplň práce prorektora?
Zkráceně od studentů po penzisty… (smích). Samozřejmě jsem prorektorem pro záležitosti studentů. Teprve se seznamuji s celou problematikou. Věnuji se celoživotnímu vzdělávání, konkrétně univerzitě třetího věku a také kariérnímu a poradenskému centru. Do mých kompetencí spadá i administrativní činnost, například poplatky nebo ubytovací stipendia. Je to poskládané velmi široce. Věnuji se i problematice kolejí a menz. Budu velmi ráda, když se mnou budou studenti komunikovat. Jako děkanka jsem byla zvyklá, že ke mně byly dveře vždycky otevřené, a budu ráda, když tomu tak zůstane i na té prorektorské úrovni. 

Ještě ve funkci děkanky Právnické fakulty MU stihla Rozehnalová slavnostně přestřihnout pásku u nově otevřené právnické knihovny. Foto: Jitka Janů/LeMUr.mu

Ještě ve funkci děkanky Právnické fakulty MU stihla Rozehnalová slavnostně přestřihnout pásku u nově otevřené právnické knihovny. Foto: Jitka Janů/LeMUr.mu

Máte nějakou neoblíbenou oblast, se kterou je spojena vaše funkce?
Přiznám se, že některé oblasti jsou mi blízké, protože jsem se s nimi setkávala už jako děkanka. Jiné mi už tak blízké nejsou. Například univerzitní centrum Telč, koleje a menzy, protože od doby, kdy jsem bydlela na koleji, uplynulo už pár desítek let. Koleje si tedy pamatuji trochu jinak, než jak vypadají dnes. Do menzy moc často nechodím, takže to bude pro mě nejméně známá oblast.

Univerzita musí rozhodnout o budoucnosti kolejí.

Na Masarykově univerzitě se liší kvalita ubytování pro studenty. Plánujete do budoucna nějaké opravy a vylepšení?
Přiznávám, že jsem ještě neměla čas navštívit všechny koleje. Některé jsou ve velmi slušném stavu, fungují jako sdílené byty bez hotelových služeb. Pak jsou koleje, které už nemají takový standard. Visí tu otazník nad tím, jaký typ služeb bude univerzita nabízet. Očekávám velkou diskuzi o tom, zda ten starý hotelový typ kolejí, čtyři lidé na pokoji, výměna lůžkovin, poskytnutí matrací a společná koupelna pro celé patro, již náhodou nevyšel z módy. Univerzita si musí ujasnit, čeho chce dosáhnout v oblasti ubytovacích služeb. Ovšem nesmíme zapomenout, že po Brně existuje i obrovská nabídka neuniverzitních ubytovacích subjektů.

Máte nějaký zajímavý zážitek z vašich přednášek?
Teď se přiznám, že musím zapátrat v paměti. Existují samozřejmě tradiční historky, kdy si třeba studenti roztáhli noviny nebo pustili film. Mám ale jednu veselou z roku 1991. Tři studenti se vsadili a přišli v županech a papučích na přednášku. Seděli tam a čekali, jestli si toho všimnu. Pobavilo mě to.

Autor: Zlata Bauerová