Romeo: Kdo je ten mladík, jenž ozdobou je tamté dámy?

Přesto, že jejich doménou jsou počítače a nepovažují tak za důležité ani naučit se číst, jak prozradil představitel sluhy Kapuletů, na Fakultě informatiky nelenili a během jarního semestru nastudovali ze všech klasických her tu nejklasičtější – Romeo a Julie(an). Převedli ji ovšem do zcela postmoderní podoby.

Romeo a Julie(an). Foto: archiv LeMUr.mu

Romeo a Julie(an). Foto: archiv LeMUr.mu

I největší milovníky dramatu by překvapilo, jaký vliv má bohyně Thálie na studenty Masarykovy univerzity, dokázala si totiž získat pro svůj iluzivní svět dokonce i samotné „ajťáky“. Na Fakultě informatiky se 12. května odehrála premiéra už dvanáctého představení, které bylo nastudováno v rámci celouniverzitního volitelného předmětu „Divadelní hra“. Vede ho docent Josef Prokeš a letos již podruhé vybral tragédii od Williama Shakespeara, kterou umístil do zcela současné doby a prostředí Brna.

Již změna titulu slavného dramatu Romeo a Julie na Romeo a Julian naznačuje, že se Prokeš zaměřil především na dnes poměrně diskutovanou otázku situace čtyřprocentní menšiny v Česku.  V hlavních rolí milenců vystoupily Martina Pelcová a Lucie Straková.

Podle mínění jednoho diváka režisér obsadil do mužských rolích dvě dívky z prostého důvodu, a  to že se na líbající lesbičky dívá líp než na gaye. Domnívám se, že tento podstatný zásah do původního textu hry neměl za účel pouze nalákat studenty na extravagantně pojaté představení, ale především chtěl poukázat na nesnadnou situaci homosexuálů v naší republice. Velká část obyvatel (a nejen starší generace) má stále problém přijmout registrovaná partnerství a to už vůbec nemluvím o žádosti o adopci dětí neheterogenním párem. Celou hru je možné chápat jako metaforicky zašifrovanou zprávu, že Romeo a Julian museli zemřít nejen kvůli vzájemné nenávisti svých rodů, jak to známe od Shakespeara, ale i kvůli předsudkům určité části naší společnosti, kteří se na homosexuály stále dívají jako na nemocné lidi.

Premiéra představení proběhla v největší posluchárně fakulty, další reprízy se přesunou na prkna divadla Husa na provázku a potom pravděpodobně do atria FSS MU, derniéra se bude konat v sále kulturního centra Starý Pivovar v areálu VUT.

Studenti za semestr odvedli skutečně dobrou práci, jejich výkon byl přesvědčivý, a ač šlo o tragédii, diváci se hlasitě smáli během celého představení. Miláčkem publika se okamžitě stali chůva násoska se svou nepostradatelnou placatkou nebo nadšený filozof Merkucio, i když jeho monology byly někdy tak rozvleklé, že si možná mnohý oddychl, když ho Tibalt konečně probodl. Rovněž světácký otec Vavřinec, který neváhal Romea a Juliana sezdat do registrovaného svazku, bavil diváky svými hláškami o Řečkovicích, „kde se to všechno hezky přečká“. To, že krátkodobé štěstízamilovaných chlapců nebude mít dlouhé trvání, nikoho nepřekvapilo, ale důvod, že se dopis se zprávou pro Romea o Julianově „smrti“ nedoručí kvůli komplikacím způsobeným prasečí chřipkou, všichni přijali s nadšením. Rovněž balkonová scéna s plyšovým medvídkem nebo Romeův neuvěřitelně šťastný americký úsměv, který herečce pravděpodobně způsoboval křeče do žvýkacích svalů, skvěle dokreslily atmosféru celé hry.

Autor: Šárka Husáková