S jakými cíli přicházíte na post děkana Filozofické fakulty Masarykovy univerzity?
Student je nejdůležitějším člověkem v našem školním usilování, proto bychom se rádi zaměřili na výuku. Naším cílem je vést na fakultě diskuzi o tom, jaká je výuka a hledat vhodné formy vzdělávání, vtáhnout do debaty také studenty, abychom se byli schopni jeden od druhého učit.

Fakulta má ovšem také vědeckou a výzkumnou ambici, má řadu silných osobností a výzkumných týmů. Vznikají tu hodnotné výsledky vědy a výzkumu, ale je patrné, že v jejich uplatnění výsledků výzkumu bychom měli něco změnit, například více dávat vědět o zajímavých monografiích, důsledněji publikovat v relevantních časopisech.

Jsme velká fakulta a rádi bychom pomohli zlepšení komunikace na ní. A teď nemám na mysli elektronickou korespondenci, je třeba, abychom se o věcech mohli bavit i přímo. Každý by měl mít příležitost se vyslovit. Například na konci semestru nebo jednou za rok by se mohlo konat bilanční shromáždění. Rádi bychom i tímto fakultu více stmelovali.

Co oceňujete na práci dosluhujícího děkana Josefa Kroba?
Vedení v čele s profesorem Krobem vykonalo mnoho práce, a to v době, která byla z různých důvodů poměrně nelehká. Například i proto, že probíhala a dosud probíhá rekonstrukce či výstavba budov. A právě průběh stavebních prací považuji za jeden z velmi úspěšných počinů. Odvedlo se ale mnoho práce i v dalších směrech, třeba v oblasti digitalizace a podobně. Rád bych zdůraznil, že si vážím práce profesora Kroba a jeho kolegů.

Počet studentů FF bude tendenčně klesat

Přejděme teď k tématům, která se přímo týkají studentů. Budou se počty studujících navyšovat, snižovat nebo vše zůstane jako nadále?
Zde nezáleží tolik na tom, co bychom chtěli. Postupně se v počtu studentů dostáváme níž a níž mimo jiné z toho důvodu, že stát je ochotný platit pouze za určitý počet studujících. Roční propad je asi pět až sedm procent a předpokládá se, že tato klesající tendence bude ještě několik let trvat.

Dno se očekává někde mezi šesti až sedmi tisíci studentů, přičemž nyní jich na fakultě studuje přibližně devět a půl tisíce. Pozitivní je to v tom smyslu, že nebudeme muset čelit přeplněným učebnám a budeme mít lepší možnost pracovat se studenty. Samozřejmě se ale projeví i negativní důsledky, například v oblasti financí. To se může odrazit na mnoha různých aspektech fakultního fungování.

Byl byste pro zavedení povinnosti, aby každý ústav učil v cizím jazyce? Zejména z důvodu relativně malého množství zahraničních studentů na FF.
V mém programovém prohlášení najdete tabulku s ukazateli, jak se mění počty přijíždějících a odjíždějících studentů a učitelů. Je vidět, že křivka neustále roste, tudíž je možné tvrdit, že věci v tomto smyslu fungují dobře. Samozřejmě ne každý výjezd či příjezd je kvalitní, proto stojíme nejen o kvantitu, ale i o kvalitu. A to i na naší straně, aby byly možnosti pro přijíždějící studenty i učitele atraktivnější. Takže výhledově bychom rádi posílili i výuku v anglickém jazyce.

Stáže v zahraničí všichni podporují, ale často se někde všechna místa neobsadí. Nechcete se zasadit o to, aby nevyužitá místa mohli obsadit studenti z jiných fakult?
Nevím, jestli je to dost dobře možné. Pokud věci nestojí v cestě administrativní nebo jiné důvody, jsem pro. Budu se ovšem muset s touto otázkou lépe obeznámit.

Dříve se spekulovalo o tom, že by stáž v zahraničí byla podmínkou pro ukončení studia, bude tato myšlenka nějakým způsobem pokračovat?
Tohle je obtížné, protože nabízíme studia v českém jazyce, jež jsou místy obohacena stáží v zahraničí, takže se stáž nachází v poloze možnosti. Spíše bych ocenil, kdyby obory ve vyšších stupních studia, konkrétně na doktorském stupni, tlačily na to, aby si studenti v prezenční formě uvědomovali, že přirozenou součástí vědecké výchovy je získání zahraničních zkušeností. Ty vedou k pochopení toho, jak funguje akademický svět nejenom u nás, ale i v zahraničí. Byl bych tedy rád, aby studenti mohli jezdit na stáže a tuto možnost využívali.

Peníze ve stipendijních fondech jsou a studenti je mohou využívat

Josef Krob byl často kritizovaný za to, že si nechává velkou rezervu ve stipendijním fondu. Navážete na jeho myšlenku, nebo plánujete rozdělovat víc?
Nevidím to tak kriticky. Jednotlivé ústavy se mohly ucházet o to, aby platily studentům za práci například v roli pomocných vědeckých sil a podobně. To vše šlo ze stipendijního fondu, pouze bylo třeba, aby si lidé na katedrách o finance pro studenty zvlášť zažádali. Takže nešlo o to, že by na fondu někdo „seděl“. Navíc na fakultě existují ještě další formy stipendijních programů, mohu uvést například dva, které mám dodnes na starosti jako proděkan pro doktorské studium.

Jde jednak o stipendia na krátkodobé mobility – pokud by student rád navštívil například konferenci v Madridu, aby prezentoval část svého výzkumu, a nemá na ní dostatek finančních prostředků, může se domluvit se školitelem či vedoucím ústavu. Když ten daný záměr podpoří, má student dobrou šanci získat ze stipendijního fondu až osmdesát procent nákladů. Zbylých dvacet procent pak platí obvykle ústav.

Předloni jsme dále zavedli také publikační stipendia pro studenty všech stupňů a obou forem studia. Každý má jednou za půl roku možnost předložit, kde a co publikoval, a být za to finančně odměněn. Řekl bych, že o žádné žábě na prameni nelze na úrovni vedení fakulty hovořit.

Jak to bude vypadat s využitím budov po dokončení nových staveb?
To je ještě věc dalších úvah a jednání. A také záleží na tom, kolik bude na naší fakultě nakonec studentů. Je jasné, že všechny budovy, které využíváme momentálně, později potřebovat nebudeme. Nyní například užíváme prostory na ulici Údolní, ale počítáme s tím, že se po dokončení stavebních úprav stáhneme zpět, většinou do našeho hlavního fakultního kampusu. Uvažujeme o prostorových možnostech v rámci fakulty, ale bereme v úvahu i univerzitní perspektivu, budeme dále jednat o tom, které z budov bychom chtěli nadále využívat a které budeme opouštět.

Petr Kyloušek byl váš protikandidát, ale zároveň jste ho uvedl ve svém návrhu týmu proděkanů, stejně tak jako on vás. Jaký to mělo účel?
Známe se s profesorem Kylouškem již dlouho a jeden druhého si vážíme. Já ho vnímal a vnímám jako člověka, kterého bych rád viděl ve svém týmu. On o mně mluvil podobně, a to ještě v dobách, kdy jsme nevěděli, zda budeme kandidovat. Když se k tomu nakonec schylovalo, shodli jsme se na tom, že by byla škoda nepokusit se využít vnímaný potenciál jeden druhého. Před volbami mi mnoho lidí říkalo, že je to dobrý nápad, i když to tak na první pohled nemusí působit. Jsem velmi rád, že budu moci s profesorem Kylouškem ve vedení fakulty spolupracovat.

Jak jste oslavil zvolení do funkce?
Po několika poměrně náročných týdnech jsme s kolegy poseděli u láhve vína a poněkud uvolněněji jsme se ohlíželi za předvolební kampaní. Ale záhy se řeč stočila i na to, co nás čeká. Bylo to příjemné zastavení.

Podrobnější informace o záměrech Milana Pola naleznete v jeho programovém prohlášení.

Pavla Melenová