Škola nenalévá znalosti, učí člověka lepšímu životu, tvrdí student čtyř oborů Jakub Krainer

Momentálně student Fakulty sociálních studií, Filozofické fakulty a také Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Za tři roky v moravské metropoli už stihl začít studovat pět oborů, z nichž čtyři dnes studuje současně – konkrétně žurnalistiku s evropskými studii (3. ročník, FSS), historii (1. ročník, FF) a právo (1. ročník, PrF). Minulý rok studovanou filozofii prozatím přerušil. Takový je stručný studijní profil dvaadvacetiletého Jakuba Krainera.

Filozofická fakulta Masarykovy univerzity. Foto: Mercy/Wikimedia Commons

Co tě vedlo ke studiu na třech fakultách? Jak to vše začalo?
Postupně, každý rok jednu školu přidávám. Letos tedy dvě, vlastně. (smích) Na žurnalistiku jsem zamířil, protože mě nevzali na politologii. To byla má první volba, politika mě baví. Žurnalistika byla tou pověstnou „jistotkou“. A jak by mi řekl Čapek, když nevíš o ničem všechno, ale o všem něco, běž na žurnalistiku. (smích)

O evropských studiích jsem netušil téměř nic, popravdě ani, co se za tímto oborem doopravdy skrývá. Myslel jsem, že je to víceméně takový evropský zeměpis. Mile mě proto překvapilo, když jsem zjistil, že hlavní náplní oboru je Evropská unie. Což je ohromný a stále rostoucí fenomén naší doby.

A proč ty další?
 Za to mohou hlavně spolužáci na žurnalistice a evropkách. Z gymplu jsem přišel jako mistr světa a až na vysoké uviděl, že vlastně umím holé nic. Všichni mi přišli tak vzdělaní a sečtělí, připadal jsem si nepatřičně. No a od té doby už je jenom doháním. (smích)

Musel sis projít u každého oboru, který sis nově zvolil, celým přijímacím řízením znova?
Ani nevím, jestli by mi univerzita uznala výsledky z minulých let. Mám za to, že se to nedělá, raději jsem šel pokaždé znovu. Čekal jsem, že se budu s každým dalším rokem lepšit, ale uznávám, že opak je pravdou. Což mě nemile překvapilo, mozek se zpomaluje. (smích)

Jak to funguje s placením? Musíš si některý z oborů hradit ze svého?
Popravdě jsem se o tom zajímal jenom povrchně, nicméně na studijním mi na přímý dotaz sdělili, že pokud dostuduji vše v řádném termínu, tak jak mám, nebudu platit nic. Podmínkou je ale také stihnout vše do šestadvaceti let – do tohoto věku mám status studenta. Poté už si hradím sociální a zdravotní pojištění sám.

Jakub Krainer. Foto: archiv LeMUr.mu

Jakub Krainer. Foto: archiv LeMUr.mu

Proč zrovna tato rozmanitá kombinace oborů?
Tak například na filozofii jsem šel nejspíš proto, že jsem hledal „smysl života“. Žel nám hned na první přednášce řekli, že kdo hledá smysl života, je na špatné adrese. Brněnská filozofie je hlavně o logice a kritickém přemýšlení. Historie je od dětství můj koníček, tu ani neberu jako studium. A když jsem se po dvou letech ohlédl, co vlastně studuji, řekl jsem si, že se také budu muset něčím živit a zkusil práva. I když tvrdím, že škola nenalévá znalosti, ale učí člověka lepšímu životu.

Máš tedy už nějakou konkrétní představu o práci, kterou bys chtěl později dělat?
Pěstovat brojlery. Máme takovou malinkatou farmu s přilehlým rodinným sídlem a tam bych chtěl v rodinné tradici jednou pokračovat. Od mala pomáhám taťkovi, mám k tomu blízko. Nebránil bych se ale ani prosperující advokátní kanceláři, politice, ať už na jakékoliv úrovni, nebo trénování nějakého fotbalového velkoklubu. (smích)

Dají se vůbec všechny „tvoje“ obory časově stíhat?
Já bych to neglorifikoval. Když máte napracováno a nemusíte dělat každý semestr devadesát kreditů, tak se to dá. Klíčové je, že mě všechny předměty baví. Jediné, co mě trápí, je má bakalářská práce, kterou ještě nemám ani zdaleka dopsanou. Ale na tu stále zbývají dva týdny času. (smích)

Jaké sis zvolil téma své bakalářské práce, pokud to není „tajné“?
Restaurační pokusy Karla I. Habsburského v Maďarsku roku 1921 a postoj československé diplomacie k tomu. Chtěl jsem psát něco s prvorepublikovým puncem.

Jak zvládáš praktické záležitosti k jednotlivým oborům? Tedy jestli vůbec nějaké stíháš?
Zatím jsem měl povinnou jenom žurnalistickou praxi, kterou jsem si splnil přes léto, místo prázdnin. Jinak se to udělat nedalo… Jsem spíš takový teoretik. Rád bych studoval například matematiku, ale na tu nemám hlavu. Nebo medicínu, ale na tu nejsem schopný ani vytrvalý. Člověk by měl znát svoje hranice. Ty moje dosahují jenom k humanitním vědám. (smích)

Můžeš porovnat obory, které studuješ? Ať už z hlediska časové náročnosti, množství průběžných příprav, kvantity učení, finanční náročnosti a podobně?
Jako sociálně slabý učebnice téměř nekupuji. (smích) Nejnáročnější je bezesporu právo, srovnávané s medicínou. Když ale vidím mediky, přijde mi právo snazší. Jsem přesvědčen, že brněnská právnická fakulta je v Česku nejelitnější. Je správně, že toho po nás chtějí tolik. Těžko na cvičišti… Druhé místo bych přiřkl evropským studiím, zvláště v prváku, než se do toho člověk dostane a začne se sám zajímat. Třetí bude časem asi historie, díky náročným postupovým zkouškám. A nejméně časově náročná byla spíše prakticky orientovaná žurnalistika.

Jak bys zhodnotil vyučující na jednotlivých fakultách? Liší se jejich přístupy?
Na historii bych výuku přirovnal k takovému příjemnému povídání. Není to vyloženě jen o historii, ale také o souvislostech. Vyučující mnohdy přesahují vlastní obor, nutí člověka přemýšlet jinak.

Evropkáře uznávám jako znalce. Jsou to vesměs mladí a dynamičtí vyučující, jako celá katedra, a to je znát. Na právech mě zase oslovily některé jednotlivé přednášky – například z předmětu Dějiny právního myšlení v podání místopředsedy Ústavního soudu Pavla Holländera jsem doslova unešený.

Seminárky, bakalářská práce, zkoušky, kvanta knih a učení… Máš vůbec nějaké volno? Co tvoje koníčky?
Kajícně doznávám, že jsem zatím školu nenadřadil koníčkům. Výsledky studia tomu také odpovídají. (smích) Prolézám, prolézám, nikde neatakuji červený diplom. Netlačím na pilu. Věřím, že tomu jednou propadnu sám. Takže ano – posedět s přáteli, zasportovat si, to musí být.

Jaké sporty konkrétně provozuješ?
Kopu do balonu, hraji fotbal a nohejbal. A rekreačně potom ten zbytek. Nebráním se žádnému sportu. Kalokagathia by neměla být jen prázdným pojmem. Opravdu se ji snažím žít. (Smích)

Prozradil bys na závěr ostatním nějaké tipy, jak zvládnout velké množství učení, popřípadě jak se vůbec učit? Máš nějaký recept či radu?
Obávám se, že jsem poslední, kdo by měl ostatním radit, jak se učit. Sám začínám zpravidla až v posledních chvílích, vše odkládám. Poslední noc se člověk naučí nejvíc. (Smích) Nicméně věřím v pozitivní vliv meditace. Vypnutí mysli a koncentrace na nic vám neobyčejně zbystří smysly. Zdaleka nejlepším receptem na úspěch ve škole je prostá rada: Studovat, co vás baví.

Autor: Monika Stachoňová