Studiem se dá i protančit

Marcela Holasová, studentka FSpS a PdF, se už osm let aktivně věnuje tanci. Během té doby stihla úspěšně dokončit všeobecné gymnázium. Nyní patří k výborným studentům Masarykovy univerzity, kteří kromě studia zvládají další aktivity. Sama úspěšně reprezentuje svoji domovskou taneční skupinu MIGHTY SHAKE a věnuje se také výuce dětí.

Marcela Holasová. Foto: archiv Marcely Holasové

Jakému druhu tance se vlastně věnuješ?
Věnuji se převážně modernímu tanci (house dance, new style, dancehall…), každoročně  děláme ve skupině i show formaci, kde se využívá prvků disca, a okusila jsem i něco ze společenských tanců, teď se snažím zkoušet výrazový tanec.

Jsi také lektorkou tance a vyučuješ převážně děti od 6 do 18 let. To se skvěle hodí pro tvůj obor Animátora sportovních aktivit, máš za to na fakultě nějaké výhody, třeba uznanou praxi apod.?
Lektorkou tance jsem už  sedmým rokem, začalo to dětmi ve Zbraslavi, po roce se rozjeli junioři (12-18 let) ve Velké Bíteši a Náměšti nad Oslavou. Od minulého roku vedu i děti (Velká Bíteš), kde mám i pětileté prcky a kurzy pro veřejnost v Zastávce u Brna. Praxi jsem na fakultě ještě neměla, ale budu doufat, že mi ji uznají. Moje výhoda je rozhodně ve zkušenostech, které jsem zažila při „trenálech“ a zažívám během těch svých hodin. Jak postupovat při tréninku, že musím nejprve zahřát tělo, respektive svalstvo, poté důkladně svalstvo protáhnout, aby se předešlo zranění, jak na malé děti, aby je tancování bavilo… Tyhle některé věci se učíme i na fakultě a pro mě je to jednodušší, když je znám z vlastní zkušenosti. Rozhodně jsem žádné velké výhody ve škole nepocítila, alespoň prozatím…

Ještě k tvému lektorství  – vedeš taky kurzy street dance pro širokou veřejnost. Kolik je tak let tvému nejstaršímu „žáčkovi“?
Na těchto kurzech se lidé mění, asi 8 lidí chodí pravidelně každý týden a pak jsou tu ti, kteří mají chuť zrovna v ten den a jdou si „zablbnout“. Neptám se jich na věk, ale můžu říct to, že mi na kurzy chodí převážně vdané ženy, které mají dítě. Proto tyhle kurzy pojímám jako kondiční a posilovací tréninky. Jednou mi na kurz přišel pán, kterému je 46 (vím to, protože ho znám).

b_0_500_0_0___images_stories_Tanenice-profilov

Jak stíháš školu a tancování dohromady?
Dívala jsem se, že tréninky s dětmi máš téměř třikrát do týdne, často dokonce i čtyři tréninky denně…To se sama sebe taky někdy ptám, jak to můžu všechno stíhat, ale když se chce, tak jde všechno. Je prima, že už od prvního ročníku jsem si mohla dělat rozvrh sama. Proto si ho musím vždy každý semestr udělat tak, abych stíhala tréninky jak moje, tak i ty, které sama vyučuji. Tento semestr (4.) je asi nejhorší, co jsem kdy měla. Škola na sedmou a vracím se v osm domů nebo jedu rovnou ze školy na trénink, kde se mi už nic nechce dělat, protože jsem zrovna ve škole měla plavání a atletiku. Učím ve středu a v pátek. Rozvrh si dělám tak, abych měla ve středu školu maximálně do jedenácti (někdy to bývá jen jedna hodina) a pak jedu rovnou učit až do večera. V pátek školu nemám, což je velké plus pro mě, protože se alespoň jeden den vyspím.

Pojďme k tvému druhému oboru, proč zrovna občanská výchova? Čekala bych spíše tělocvik… Proč občanská výchova?
Odpověď je snadná. Chtěla jsem původně studovat psychologii. Strašně mě to bavilo, ale nedostala jsem se na ni, bohužel, a tak jsem si k tělocviku vzala občanskou výchovu. Na fakultě sportovních studií studuji obor Animátor sportovních aktivit a v magisterském studiu, na který se chystám, je navazující obor Tělesná výchova a sport, což je vlastně tělesná výchova.

Vnímá tvé okolí  tvoje individuální i skupinové úspěchy v tanci? Máš třeba mezi svými spolužáky fanoušky?
Já se moc o svém sportu ve škole nebavím, určitě jsou tam lidé, které tancování zaujalo a chodí se pravidelně dívat na různé soutěže, ale doslova „fanoušky“ si myslím, že nemám. Na fakultě se vyskytuje mnoho osob, které se vrcholově zabývají nějakým sportem a jsou v něm úspěšné.

Taky jsem se dočetla, že chystáte s vaší taneční skupinou turné v Japonsku; nemáš občas chuť praštit se školou a věnovat se jen tanci?
To ano, doufáme, že nám Japonsko vyjde, ale škola je pro mě důležitá. Dnes, v této době, se říká: „Kdo nemá titul nebo štěstí, to daleko nedotáhne…“ A já rozhodně toho štěstí moc nemám, tak se musím učit a učit. Navíc, tanec je takový sport, kde se uchytí jen jeden ze sta, aby se tím mohl živit, jezdit po koncertech, natáčet videoklipy atd.

Autor: Jana Leitnerová