Studium na Lékařské fakultě – dřina, ale volnou chvilku si najdeme!
„Studium medicíny je sice časově náročné, ale čas na zábavu se vždycky najde,“ tvrdí Daniela Uhercová ze třetího ročníku Lékařské fakulty, oboru Všeobecné lékařství.
Jaký dojem jsi měla z přijímaček? Jak dlouho ses na ně připravovala?
Učila jsem se asi čtrnáct dní. Všem doporučuji učit se ze skript, které škola vydává. Jsou to testové otázky, které se pak různě obměněné objevují v přijímacích testech. Jinak atmosféra byla celkem příjemná.
Kolik času průměrně trávíš ve škole? Kolik času zabere samostudium a příprava na semináře?
Nepřijde mi, že bych ve škole trávila moc času. Ale fakt je, že hodně přejíždíme, takže se to naskládá. Vzhledem k tomu, že je nás hodně, nemůžeme téměř vůbec zasahovat do svého rozvrhu. Pak se stane, že jeden den máme jen jedny cvičení a druhý den jsme ve škole od rána do večera.
Samostudium je u nás samozřejmostí, bez něho se, myslím, nikdo neobejde. Příprava na semináře a cvičení je hodně odlišná, v závislosti na daném předmětu. Někdy stačí půl hodiny, jindy to zabere i hodiny tři.
Jaká doba je přibližně potřeba k dostatečnému naučení se na jednu zkoušku?
Každá zkouška je jiná, takže doba na přípravu se hodně liší. Převažují spíš těžké zkoušky, to pak jedna zabere běžně dva až tři týdny učení. Nejvíc jsem se učila asi měsíc, ale to už bylo fakt hodně. Ale zase se najdou zkoušky, na které se stačí učit třeba jen dva dny.
Jaký systém učení se ti osvědčil? Máš nějaký tip, který bys mohla doporučit ostatním?
Najít si svůj vlastní systém v učení je hodně důležité. Já si například před každou zkouškou musím udělat plán a říct si, kolik otázek se denně naučím. Zní to jednoduše, ale bývá to hodně náročné. Důležité je pro mě taky nechat si čas na opakování. Ale vím, že spousta lidí zvládá zkoušky i bez toho.
Jak hodnotíš vyučující na Lékařské fakultě?
Vyučující se samozřejmě liší. Až na pár výjimek se s nimi dá dobře vyjít. Jsou to odborníci, málokdy však pedagogové. My jsme pro ně anonymní jednotlivci, ale pokud je třeba, jsou ochotní pomoci.
Přestože jsem to původně nečekala, je pro mě studium na medicíně poměrně nákladné. Speciální učebnice jsou dost drahé a málokdy se dají sehnat od starších. Můžete si je půjčit z knihovny, ale ne déle než na tři měsíce. A faktem je, že v budoucnu je stejně budete ještě potřebovat. Takže nezbývá než si je pořídit. Skripta jsou poměrně levná a dají se dobře sehnat jak nová, tak ve starších verzích za nižší cenu. S učebnicemi je to horší, nejlevnější stojí kolem tří stovek, ty nejdražší nutné ke studiu většinou okolo tisíce a půl. Těžko se to dá spočítat, ale myslím, že jsem zatím do učebnic investovala téměř deset tisíc korun.
Pokud bys měla nějak shrnout atmosféru na škole, při seminářích a přednáškách, jak bys ji charakterizovala?
O atmosféře ve škole rozhodují vyučující. Jedna přednáška může být vtipná a uvolněná, jiná je nudná. Ale tohle platí určitě pro všechny obory, nejenom pro medicínu. Na cvičeních a seminářích je to dost podobné. Zažila jsem seminář, kde jsme museli být neustále ve střehu, ale taky seminář, který jsme jenom doslova prospali.
Existuje dobrá vzájemná studentská síť (co se týče pomoci při shánění materiálů, sdílení zkušeností atd.) mezi mediky, nebo cítíš spíše konkurenční prostředí?
Je důležité mít na škole známého, nejlépe někoho z vyššího ročníku. Dá vám spoustu cenných rad a podělí se s vámi o zkušenosti. A taky je dobré mít známé v různých studijních skupinách ve vašem ročníku, víte pak, co čekat od testů a od zkoušení v jednotlivých předmětech. Existují navíc internetové stránky, kde se dá stáhnout spousta materiálů, starší verze testů, otázky ke zkouškám nebo vypracované otázky do některých předmětů.
Co bys vzkázala uchazečům brněnské lékařské fakulty?
Těm, co se chystají na naši školu, bych vzkázala, ať se ničeho nebojí a jdou do toho. Studium medicíny je sice v porovnání s většinou jiných oborů dost časově náročné, ale o to víc zajímavé. A čas na zábavu se vždycky najde.
Autor: Monika Stachoňová
Foto: Dana Uhercová, Martina Králiková