Vysokoškolské vzdělání v ČR již nebude zdarma, studenti se budou podílet na financování studia

Vyvolává mnoho emocí, přou se o ni odborníci i laici, politici, profesoři i studenti. Řeč je o finanční spoluúčasti studentů na vysokoškolském vzdělávání, jednoduše řečeno o školném. Na následujících řádcích se dozvíte nejen to, kde budou peníze použity, kdo je bude vybírat a zda se školné bude týkat také vás, ale také, jak se na zavedení školného 

dívají stávající a možní budoucí studenti Masarykovy univerzity.

Foto: archiv LeMUr.mu

Foto: archiv LeMUr.mu

Spousta studentů o tom sama rozhodla, ač mnozí možná nevědomky, už na konci května. Volbou ODS, TOP 09 nebo Věcí Veřejných vyjádřilo mnoho lidí svůj souhlas s něčím, o čem se debatuje už řadu let. Se školným na státních a veřejných vysokých školách. Jakou konkrétní podobu dostane a koho se bude týkat, to se nejspíše studenti dozví v příštích měsících.

Nově vzniklá vláda ve své koaliční smlouvě, která byla závazně přijata 12. července tohoto roku, zveřejnila svůj záměr zavést finanční spoluúčast studentů. Jednat by se mělo o takzvané odložené školné s termínem zavedení odakademického roku 2013/2014. Peníze by byly vysokým školám vypláceny ihned, studenti v tomto případě uzavřou státem garantovanou půjčku. Školné tedy půjde přímo do rozpočtů škol a o jejich využití budou rozhodovat samotné VŠ. Hlavním záměrem vlády je však prostřednictvím takto získaných peněz zvyšovat prestiž vysokoškolského vzdělání a konkurenceschopnost škol.

Stropní náklady na jeden semestr byly navrženy do výše 10 000 Kč za semestr, konkrétní částka bude však stanovena samotnou VŠ, a to s přihlédnutím k náročnosti oborů. Zvýhodněné budou především ty obory, které mají vazbu na strategické segmenty průmyslové výroby a služeb. To zjednodušeně řečeno znamená, že obory, které jsou hodně atraktivní vzhledem k vysokému procentu uplatnění absolventů na trhu práce a jejich „potřebnosti“ pro stát, budou finančně zvýhodněny.

Ať už se školné bude pohybovat v jakékoliv výši, mají studenti možnost školné začít splácet až poté, co seženou práci a jejich plat bude dosahovat určité výše. Odložené školné je pro mnohé studenty tou lepší variantou, jak potvrzuje i studentka LF: „Rozhodně jsem pro školné, ale jedině ve formě odloženého
školného, protože to v podstatě stírá rozdíly mezi majetnými a nemajetnými. A myslím, že na to, aby se to platilo hned, většina lidí nemá prostředky.“ Zároveň dodává: „Je to jen o zvyku, lidi jsou zvyklí dostávat všechno zadarmo, ale pokud se člověk podívá do zahraničí, tak ty nejprestižnější školy jsou buď soukromé, nebo hodně drahé a rodiče s tím odmalička počítají a dítěti spoří, protože chtějí, aby měly kvalitní vzdělání.“

Tento názor není rozhodně ojedinělý. Velká část studentů souhlasí se zavedením školného, ovšem je pravda, že podstatná část bude mít v roce 2013 už dostudováno. I tak ale vyjadřují názor většiny mladých lidí, kteří chápou, že nic není zadarmo a vzdělání je investice do budoucna stejně jako nejrůznější kurzy, které se platí.

Existuje i řada studentů, kteří jsou proti školnému a dokonce pořádají protestní akce. Co konkrétně je k tomu vede? Jsou to pouze plané obavy, nebo i tito studenti mají v lecčem pravdu?

„Po studiu si chci rozhodně najít dobře placenou práci, ale také si chci pořídit bydlení a to bez hypotéky lze dneska dost těžko. Nějak si nedovedu představit, že k tomu budu splácet ještě svoje studium,“ sděluje svoje obavy student, který bude nastupovat letos na PdF MU. Na školné se připravují také studenti posledních ročníků středních škol, svůj názor vyjádřila studentka gymnázia, která nastupuje letos do maturitního ročníku: „Mluvili jsme o tom s rodiči a oni se rozhodli, že mi už teď začnou spořit a i já si začnu odkládat peníze z brigád. Nejsem pro školné, ale nezmění to můj názor na to, že chci jít studovat práva na Masarykovu univerzitu!“

Všechny tyto názory mají své zastánce i odpůrce, stejně jako celý koncept školného. Jedno mají však společné, vedou k diskusi, hledání argumentů a v neposlední řadě sdílení a řešení společného problému studenty.

Autor: Jana Leitnerová