. Jedna z posledních přednášek tohoto roku se uskuteční již 25. listopadu v půl deváté dopoledne. Bořit stereotypy o IT přijde spoluzakladatelka organizace Czechitas Monika Malátková.

Inspirativní rána představují projekt, který umožňuje účastníkům vychutnat si snídani ve společnosti zajímavé osobnosti. Tím nejsou myšleny pouze ty veřejně známé. Příchozí si již mohli vyslechnout rozhovor s jazzovým hudebníkem, přednášku od herních vývojářů či od muže, který procestoval svět jen s padákem. Již druhým rokem se každý měsíc od půl deváté ráno účastníkům otevřou dveře do Místodržitelského paláce na Moravském náměstí. Tvůrcem této originální  myšlenky je Matúš Labanc, absolvent JAMU a event manager ve společnosti Impact Hub Brno.

Hosté v Inspirativních ránech se snaží posluchačům rozšířit obzory. Foto: Jitka Janů/LeMUr.mu

Inspirativní rána se na české půdě zrodila jako váš závěrečný diplomový projekt. Kde jste se inspiroval a proč právě Inspirativní rána?
To je takové ošemetné, jelikož my jsme nápad tak trošku převzali od jiných lidí, kteří dělají takovéto projekty po celém světě. Nápad se mi strašně líbil, navíc jej už převedli do praxe moji kamarádi v Bratislavě, tak jsem si řekl: Proč ne v Brně? To město má velký potenciál, je tu strašně moc studentů. Shodou náhod jsem byl v posledním ročníku na JAMU na divadelním manažerství, kde máme povinný producentský záměr, vytvoření nějakého projektu. Tak jsem spojil příjemné s užitečným. Nejprve jsme vyzkoušeli tři pilotní Rána, abychom věděli, zda má smysl něco takového dělat. Ve výsledku nám na ta Rána přišlo strašně moc lidí, takže jsme si řekli: Super.

Neměli jste strach z porušení autorských práv?
Ne. Té organizaci, která to zaštiťuje po celém světě, jsem psal. Oni mi odpověděli, že můžeme podobný formát dělat, ale nemáme používat jejich logotyp ani jejich název.

To byl ten důvod, proč jste z původního názvu Kreativní rána přešli na Inspirativní?
To vadilo Praze. Asi jsme jim leželi v žaludku.

Snídaně s dávkou informací

Jak takové ráno probíhá z pohledu návštěvníka?
Základem je včas vstát. Potom přijde do Moravské galerie, kde zní klavírní hudba a voní káva a čaj. Je tam poměrně ruch, spousta mladých lidí, kteří se spolu baví, a strašně příjemná atmosféra. Dáš si něco malého ke snídani, k tomu kafe. Následovat bude dvacetiminutová přednáška se zajímavým člověkem, který má co říct. Ta bude zakončena diskuzí, kde se můžeš zeptat na to, co tě zajímá, a před desátou jít ještě do školy nebo do práce.

Kolik lidí se na přípravě Inspirativních rán podílí?
Dlouho jsme byli jen tři. V současnosti je nás i s externími spolupracovníky pět, přičemž ve čtyřech tvoříme hlavní tým a pátá spolupracovnice vypomáhá s granty.

Projekt tedy neplatíte jen z vlastních zdrojů?
V roce 2013 jsem sehnal od jedné firmy menší finanční příspěvek na první tři Rána. Pak jsem napsal o grant Nadaci Vodafone, od které jsme získali příspěvek na celý rok. Ten nám posléze už neobnovili, takže jsme to organizovali z vlastních zdrojů a s pomocí sponzorů. Posledních asi devět měsíců fungujeme z dobrovolného vstupného s tím, že do toho ještě každý měsíc dávám nějaké vlastní peníze.

Inspirativní ráno pokaždé jinak

Podle čeho vybíráte hosty?
Vybíráme lidi, kteří jsou převážně z Brna a okolí. Základem je, aby daný člověk byl nějakým způsobem inspirativní a uměl mluvit před lidmi. Jednotlivá témata Rán se snažíme obměňovat i na úkor toho, že přijde méně lidí. Nechceme, aby byla jednosměrné. Na osobní rozvoj nebo různé leadershipy přišla velká spousta lidí, ale je to pořád to samé dokola.

Poskytujete přednášejícím nějakou osnovu, aby přednáška nesklouzla někam, kam nemá?
Snažíme se nějakým způsobem dohodnout. My je zveme kvůli tomu, že jsou v něčem dobří, a chceme, aby o tom mluvili. Naproti tomu oni nám poskytnou nějaký feedback o tom, na jaké téma by chtěli hovořit, a společně najdeme styčné body, aby byla přednáška zajímavá a v neformálním duchu.

Lukáš Hejlík byl také jedním z hostů Inspirativních rán. Foto: Jitka Janů/LeMUr.mu

Stalo se, že vám někdo na poslední chvíli zrušil přednášku?
Někteří hosté nás odmítají především z časových důvodů. Lukáše Hejlíka jsme uháněli tři čtvrtě roku. Vzpomínám si, že jsem byl zrovna na stáži ve Francii, když musely holky narychlo vytvořit náhradní program. Vzešlo z toho Inspirativní ráno o Inspirativních ránech. Tehdy jsme ještě dělali dvě Rána týdně, což bylo celkem náročné.

Která z přednášek měla největší úspěch?
Nejvíc lidí přišlo na Stanislava Gálika, který vyvolal i nejvíc reakcí. Nahlášených na Facebooku bylo asi 600 lidí, kvůli čemuž jsme si museli pronajmout sál ve Scale a vytvořit symbolické vstupné. Nakonec ale dorazila asi polovina přihlášených. Z kvalitativního hlediska je těžké posoudit, která přednáška byla nejlepší. Každý na to má svůj vlastní názor. Mně se strašně líbil jazzový hudebník Lukáš Oravec, s nímž jsme celou přednášku pojali jako talkshow.

Na koho se můžeme v nejbližší době těšit?
To není úplně jasné. Jak jsem říkal, domlouvání hostů je poměrně dlouhý proces, který se odvíjí z jejich časových možností. V současnosti máme rozjednané tři osoby. Nejbližší termín Inspirativních rán bude 25. listopadu, další pak 9. prosince.

Váš nadrámcový program – Promítání absolventských filmů studentů Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně – měl velký úspěch. Připravujete v brzké době nějaké další mimořádné akce?
Chceme, jen ty časové možnosti nejsou. Něco vymyšleného už máme a nebude to ráno, ale večer. Bude to nesmírně zajímavé, interaktivní, zábavné a bude tam více hostů. Taková show.

Myslíte si, že návštěvníci chodí na Inspirativní rána kvůli snídani zdarma?
To si úplně nemyslím, protože na Gálikovi, kam přišlo zhruba 260 lidí, jsme neměli prakticky žádnou snídani. Navíc tam bylo vstupné. Celkově jsme to občerstvení docela zredukovali. Máme tam kávu, čaj a nějaké sušenky. Spíš je to podle mě o tom, že se lidé chtějí něco dozvědět a je to pro ně příjemně strávené ráno.

Kristýna Šopfová