Zkombinovat školu s vrcholovým sportem není snadné, říká mistr republiky ve střelbě
Mnoho vysokoškolských studentů má rádo sport. Pro některé z nich se tato vášeň může stát i zaměstnáním. Stejně to má i Jan Zámečník z Mendelovy univerzity, který se závodně věnuje olympijskému skeetu. Prozradil nám, co ho k němu přivedlo a jak je možné sportovní kariéru kombinovat se školou.
Jan Zámečník. Foto: David Klement / Lemur Jedná se o střeleckou brokovou disciplínu. Používají se brokové zbraně a střílíme na asfaltové terče (oranžové talíře, pozn. redakce), které létají z vysoké a nízké věže. Závod se střílí na pět položek s celkovým možným nástřelem 125 terčů a šest nejlepších postupuje do finále. V každé položce střelec projde osm stanovišť s různými kombinacemi terčů. Například na stanovišti číslo jedna nám po zavolání „hop!“ vyletí z vysoké věže jednotlivý asfaltový holub a po druhém zavolání dvojstřel. Na pátém stanovišti je kombinace jednotlivého asfaltového terče z nízké věže a následuje dvojstřel. Na každý terč máme pouze jeden výstřel.
Ke střelbě mě přivedl můj táta, bylo to před deseti lety. Hned od začátku mě střílení bavilo. Líbilo se mi, jak se každým tréninkem zlepšuji a měl jsem čím dál větší sen to někam dotáhnout a mít výsledky. To se také povedlo a už třetím rokem je to i moje zaměstnání.
Začátky nebyly jednoduché. Začínal jsem na písecké střelnici Provazce pod taktovkou trenéra Petra Zvolánka v době, kdy pro mě byl na prvním místě fotbal a až v 15 letech jsem se začal naplno věnovat střelbě.
V roce 2014 jsem se jako junior poprvé nominoval na Mistrovství Evropy a světa. Na Mistrovství Evropy v Maďarsku jsme v soutěži družstev získali stříbrné medaile. V roce 2015 jsem obsadil mezi juniory šesté místo na Mistrovství Evropy ve Slovinsku. V sezóně 2016 jsme na Mistrovství Evropy v Itálii obsadili třetí místo v soutěži družstev a já byl opět šestý mezi juniory. V roce 2017 jsem už střílel v kategorii seniorů a rovnou jsem se nominoval na mistrovství světa 2017, které bylo v Moskvě. S Milošem Slavíčkem a Tomášem Nýdrlem jsme vybojovali bronzové medaile v družstvech. Dále dva tituly na Mistrovství České republiky a další minimálně dvě umístění na stupních vítězův dorostenecké a juniorské kategorii a třetí místo na Mistrovství České republiky v seniorech.
V České republice jsou závody obvykle od dubna do konce září, protože jsme ovlivněni počasím. Po ukončení sezóny začíná takzvaná zimní příprava. Kondiční příprava v tělocvičnách, a když je dobré počasí, tak můžeme trénovat na střelnici. Od prosince jezdíme na různá soustředění v cizině a to nejčastěji na Kypr. V České republice střílím plus mínus osm závodů a dalších šest v cizině. Za jednu sezónu vystřílím 15 až 20 tisíc nábojů.
Není pro mě jednoduché dělat školu na sto procent. Kvůli tréninkům, soustředěním a závodům mám vysokou absenci. Je také těžké absolvovat zkoušky, protože bývám tou dobou v cizině. Ne všichni učitelé jsou samozřejmě k mé absenci chápaví. Ale snažím se a zatím to nějak zvládám. Mám speciální studijní plán, přizpůsobený trénování, abych vše stíhal. Pokud nemůžu být přítomný na zkouškách, musím je dodělávat v náhradních termínech.
Určitě bych se chtěl v sezoně 2019 nominovat na Mistrovství Evropy a podávat, co nejlepší výsledky. Velkým snem jsou Olympijské hry. Budu dělat vše proto, abych se nominoval na Olympiádu do Japonska, ale šance není moc velká, protože je kolem mě silná konkurence. O to více budu usilovat o Olympijské hry v roce 2024.